Zahlavi

Na téma kolektivní násilí

Na téma kolektivní násilí

Tue Sep 20 08:00:00 CEST 2016

Masarykův ústav a Archiv AV ČR (Ines Koeltzsch, Vratislav Doubek) a Pražské centrum židovských studií UK (Pavel Sládek) pořádají ve dnech 25.–27. září 2016 mezinárodní konferenci Community and Exclusion. Collective Violence in the Multiethnic (East)Central European Societies before and after the Holocaust (1848–1948). Konferenční jednání se uskuteční ve vile Lanna a v Hrzánském paláci v Praze. Přinejmenším ve dvou posledních desetiletích se stalo fyzické násilí klíčovým tématem historiografie o multietnických společnostech (středo-)východní Evropy, prošlé tranzicí od imperiálního režimu k národním státům. Badatelé poukazují, že násilí je nedílnou součástí střetů v různorodých etnických a náboženských prostředích, ačkoli nebylo vždy prvotním příznakem konfliktů etnických, ale spíše sociálních, jako tomu bylo například při hladových bouřích v Předlitavsku během první světové války.

Pro pochopení historického regionu (středo-)východní Evropy a jeho kulturní, sociální a ekonomické plurality je proto nezbytné poznat různé koncepty násilí, rozpracované jak pro společnosti západní, tak východní Evropy. Zejména na výzkumu protižidovských nepokojů v Německu na přelomu 19. a 20. století precizují badatelé koncept „vylučujícího násilí“ (exclusionary violence), které neusiluje, na rozdíl například od pogromů v Rusku, o zabíjení obětí. Podle Wernera Bergmanna, Christharda Hoffmanna či Helmuta Walser Smitha se všechny formy „vylučujícího násilí“ shodují ve společném pojetí menšinové skupiny (skupin) jako kolektivní hrozby, v nerovnosti sil mezi výtržníky a oběťmi, v nízké organizovanosti výtržníků a relativní absenci státní moci v době krize. V rámci této definice se pogromy vnímají jako specifická, ale nikoli výhradní forma vylučujícího etnického násilí, která umožňuje rozpoznat často proměnlivou hranici mezi etnickými nepokoji a pogromy ve (středo-)východní Evropě.
I přes tyto výsledky historiografie k tématu kolektivního násilí v moderní (středo-)východní Evropě se zdá, že jiné badatelské kruhy zastávají odlišné pozice. I z tohoto důvodu je cílem výroční konference Centra židovských studií v Praze ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR přivést k jednomu stolu badatele věnující se tématu kolektivního násilí ve (středo-)východní Evropě, a to včetně protižidovského násilí, násilí proti Romům a jiným menšinám.

Co mají společného různé formy vylučujícího násilí ve (středo-)východní Evropě v době přechodu mezi císařstvím a národními státy či v době dozvuků holokaustu, kdy  se obnovovaly národní státy? Jaké je provázely diskurzy, schémata a rituály? Jak vylučující násilí tyto komunity proměňovalo a jak se ono samo projevovalo v následných narativech a vzpomínkách? Při pohledu na různé formy kolektivního násilí je zřejmé, že non-genocidní násilí – na rozdíl od holokaustu – neznamenalo konec kulturně smíšených vztahů, ale sehrávalo významnou roli v (re)konstrukci společenství a z dlouhodobého hlediska zásadně transformovalo multietnické společnosti.

Konference se koná s podporou Visegrádského fondu a pod záštitou ministra vlády ČR a předsedy Legislativní rady vlády Jiřího Dienstbiera. Koncepce vznikla ve spolupráci s Historickým ústavem Slovenské akademie věď, Historickým ústavem Tadeusze Manteuffela Polské akademie věd a Historickým ústavem Maďarské akademie věd.

INES KOELTZSCH,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.