Zahlavi

Kvóty vedou ke kvalitě

Kvóty vedou ke kvalitě

Fri May 27 14:15:44 CEST 2016

Světově uznávaný zastánce a propagátor genderové rovnosti ve vědě a výzkumu, norský lingvista narozený ve Spojených státech amerických prof. Curt Rice bude hostem „4. národní konference o genderu a vědě“, která se uskuteční 22. června 2016 v Hlavním sále Senátu Parlamentu České republiky. Od loňského roku je prof. C. Rice rektorem Univerzity aplikovaných věd v Oslu a Akershusu (HiOA). 

Jak jste se dostal k tématu genderové rovnosti?
Vždy mě zajímala sociální spravedlnost, a genderová rovnost je jen jedním z jejích aspektů. Do prosazování genderové rovnosti jsem se aktivně zapojil ve chvíli, kdy jsem začal kariérně postupovat výše. V roce 2003 jsem vedl nové výzkumné středisko a tehdy mi z rozhovorů s mladými vědkyněmi a vědci začalo docházet, jak různorodé pracovní zkušenosti lidé na stejném pracovišti, ale opačného pohlaví, mohou mít.

V jednom ze sloupků pro britský časopis Guardian tvrdíte, že to „není péče o děti, co ženy v jejich kariéře zpomaluje“. Co za tím tedy stojí?
Obecně se věří, že mateřství ženy opravdu zpomaluje. Studie ale ukazují, že u žen nerozhoduje výkon, ale skutečnost, zda mají nebo nemají děti. Když porovnáme muže a ženy se stejnými osobními a profesionálními zkušenostmi, stejnými výsledky práce, přičemž oba mají děti, vychází najevo, že v případě žen ovlivňuje rodičovství jejich kariéru mnohem více: muž-rodič má čtyřnásobně větší šanci získat profesuru než žena-rodič. Důvodem není, že matky pracují málo, protože doma mají víc práce. Důležitým faktorem je skutečnost, že mateřství je a priori vnímáno jako diskvalifikace. Na matky s dětmi jsou totiž kladeny vyšší nároky. Například nedochvilnost u matek s malými dětmi se toleruje daleko méně než nedochvilnost u otců. Proč? Protože se všeobecně věří, že ženy s dětmi nemůžou zvládnout práci na plný úvazek a k tomu ještě péči o domácnost, a to navzdory tomu, že žádné studie nic takového neprokazují.

V Evropě přibývá žen s vyšším vzděláním, ale pořád máme málo profesorek. Jaké jsou hlavní překážky?
Někteří se snaží tvrdit, že jsme netrpěliví, že se to časem změní. Jenže pravdou zůstává, že v některých odvětvích studuje již jednu generaci daleko více žen; a to by se snad někde mělo projevit. Argument o nedostatku trpělivosti nebere v úvahu minimálně dvě skutečnosti. Jednou z nich je, že ženy z akademické sféry odcházejí ve větším počtu než muži. Dále, ženy dostávají nižší odměny než muži, a proto v kariéře postupují daleko pomaleji. Vím, že pro mnohé z nás je obtížné akceptovat, že při přijímání nových zaměst-nanců neumíme ignorovat pohlaví – ale existují studie, které to bohužel potvrzují.

Například americký ekonom a bývalý prezident Harvardské univerzity Larry Summers tvrdí, že nedostatek žen-profesorek je dán tím, že muži jsou od přírody chytřejší. Jaký je váš pohled na jeho tvrzení?
Je jedno, co si myslím, jelikož výzkum tvrdí něco jiného než Larry Summers – a L. Summers se jednoduše mýlí. Některé výzkumy ukazují, že ve znalostech matematiky chlapců a dívek přeci jen existují rozdíly, ale ty jsou dány kulturním prostředím dané společnosti. V genderově citlivé společnosti jsou rozdíly ve znalostech matematiky u dívek a chlapců daleko menší. Jedna nedávná studie dokonce prokázala, že rozdíly pomalu mizí s lepším přístupem ke vzdělání, a dokonce i s lepší výživou. Jinými slovy, existují mnohé důkazy, že výkon různých skupin ovlivňuje způsob, jakým společnost funguje, více než nějaké vrozené vlohy, o nichž L. Summers hovoří. Kromě toho výzkum, na který se odkazoval, vykazoval v matematických znalostech velmi drobné rozdíly a není zkrátka možné, aby proces nabírání lidí na univerzitách byl tak dokonalý, aby vychytal i takové nicotné rozdíly. Jako kdyby tvrdil, že ženy jsou chytřejší, protože každým rokem blesk usmrtí daleko méně žen, nebo že muži jsou hloupější, protože při špatném počasí nepřestanou s rybařením.

14_2.jpg
Foto: Marte Stensland Jørgensen / HiOA

Muži, ale i ženy přesto dávají při náboru nových lidí přednost mužům…
Protože všichni trpíme nepřímými předsudky, které jsou důsledkem stereotypů, jež jsou zas důsledkem konvencí, které ve společnosti převládají. Těmto konvencím jsme vystavovaní od dětství a všichni se na těchto stereotypech podvědomě podílíme, a proto dochází k tzv. nepřímé diskriminaci. Jedním z nich je třeba předsudek, že žena práci nedává tolik jako muž. Takže i ty ženy, které se dostanou do vyšších pozic, kdy mají v kompetenci nabírat nové lidi, trpí předsudky, kvůli nimž podvědomě upřednostňují muže.

Jak tedy můžeme na pracovištích dosáhnout férovějšího zastoupení mužů a žen?
Tím, že si přiznáme své slabiny. Poté se musíme rozhodnout, jak se s nimi popasujeme. Jako příklad může posloužit férové hodnocení hudebníků na konkurzech do prestižních symfonických orchestrů. Ještě donedávna byly tyto orchestry obsazeny převážně muži. Aby dali šanci i ženám, začali uchazeče o post v orchestrech zkoušet anonymně za plentou, aby porota nevěděla, zda jde o muže či ženu. Strategii uplatňují již v mnoha zemích, a důsledkem toho máme v orchestrech o dost více žen. Vyplývá z toho, že pokud nedokážeme být neutrální, musíme informaci o pohlaví zatajit. I v jiných oborech již existují snahy se nad tím zamýšlet, a přinejmenším si uvědomit, že jsme zaujatí a že to může ovlivnit negativně výsledek při přijímání zaměstnanců a zaměstnankyň.

Jste propagátorem kvót. Mohou však opravdu zaručit kvalitu?
Samozřejmě. Je přeci logické, že celoplošně uplatňované kvóty ve společnosti, s podmínkou najímat lidi bez ohledu na pohlaví, musí jednoznačně vést k přijímání lepších uchazečů a uchazeček. Kvóty by nefungovaly pouze v případě, že by se inteligence a pracovní potenciál u obou pohlaví lišily, ale k tomuto neexistuje jeden jediný důkaz.

Jak tedy přesvědčit management, že nastavení genderové rovnosti na pracovištích má svůj význam?
Mohu uvést několik studií jako příklad kladů, které genderová rovnost přináší a jež ukazují, že lidé jsou spokojenější, pokud je na vedoucích pozicích zajištěna genderová rovnost. Jiné studie potvrzují, že spokojenější zaměstnanci odvádějí lepší práci. Takže genderová rovnost je prostředek, jak obecně zlepšit výkon všech pracujících. Logika věci je v tomto případě nesporná. Lidé z „managementu“ jsou ale také jen lidé – a naše přesvědčení ne vždy dokáže racionální uvažování změnit. Jeden argument však zabírá – muži chtějí, aby jejich dcery také dělaly kariéru, což někdy pomůže, aby otázce genderové vyváženosti věnovali více pozornosti.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Zažil jsem různá pracovní prostředí, ve kterých jsem se snažil prosazovat genderovou rovnost a její pozitivní efekt na pracovištích, což může mj. vést k větším pracovním příležitostem pro ženy. Jsem pyšný, že jsem napomohl zvýšit počet profesorek Univerzitû Tromsø, kde jsem v minulosti působil. Zavedl jsem na ní program, který pomohl mnoha ženám k získání profesury. Uchazečky o profesuru samozřejmě odvedly tvrdou práci a zaslouží si uznání. Já jsem ale dokázal vytvořit prostředí, v němž je podpora žen k získání profesury v současnosti běžnou věcí.

Co byste poradil mladým vědkyním?
Neměly by podceňovat propojenost genderové rovnosti v práci a doma. V tomto smyslu je nejzávažnějším rozhodnutím volba životního partnera. Je důležité, abyste hned na začátku vztahu definovaly očekávání a měly jistotu, že je partner připraven podílet se s vámi na péči o domácnost i o děti.

(Na konferenci Moje instituce, moje zodpovědnost – 4. národní konference o genderu a vědě, kterou pořádá Národní kontaktní centrum – gender a věda, se lze registrovat na http://www.genderaveda.cz/registrace.)

14_3.jpg