Zahlavi

Jak se z člověka stane bezdomovec a jak tento problém řešit

Jak se z člověka stane bezdomovec a jak tento problém řešit

Tue Oct 09 22:54:00 CEST 2018

Různé podoby bezdomovectví v USA i v České republice, nejčastější příčiny jeho vzniku a nezbytná sociální i legislativní opatření, která by tento jev mohla zmírnit – taková byla témata semináře a diskuse, které 8. října 2018 uspořádaly CERGE-EI při Národohospodářském ústavu AV ČR, Sociologický ústav AV ČR a Platforma pro sociální bydlení.

Vědci a zástupci politické i neziskové sféry probírali problematiku bezdomovectví z nejrůznějších úhlů – od příčin jeho vzniku až po úspěšné i neúčinné strategie k jeho odstranění. Hledali odpovědi na otázky: Jaké nové politické přístupy by mohly účinně pomoct lidem bez domova? Na co by se měl do budoucna prioritně zaměřit výzkum tohoto jevu v České republice? Jak se dají využít údaje shromážděné úřady sociálního zabezpečení a sociálními službami k monitorování bezdomovectví a zjišťování účinnosti konkrétních služeb?


Na snímku zleva Dennis P. Culhane, Linda Sokačová, Vít Lesák, Martin Lux a Štěpán Jurajda

Debatovali o nich Linda Sokačová z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Štěpán Jurajda z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA CERGE-EI), Vít Lesák – ředitel Platformy pro sociální bydlení, Martin Lux ze Sociologického ústavu AV ČR a další odborníci. Hlavním hostem setkání byl Dennis P. Culhane, profesor z Pensylvánské univerzity, jehož hlavní oblastí výzkumu je právě bezdomovectví a politika asistovaného bydlení.

Výsledky vědeckého výzkumu v USA
Dennis P. Culhane nabídl posluchačům pohled na bezdomovectví v USA, a to jak mladých, tak starších lidí včetně vojenských veteránů. Na základě dlouhodobého výzkumu a analýzy oficiálních dat rozdělil bezdomovce do tří skupin: na lidi v momentální krizi, dále na lidi občasně bez domova a třetí skupinu tvoří stálí bezdomovci. Poznání příčin jejich tíživé situace umožnilo navrhnout specifické, účinnější strategie, díky nimž se mj. podařilo významně snížit počet lidí žijících trvale bez domova.

RESPEKTOVAT LIDSKOU DŮSTOJNOST
Americký badatel podpořil rovněž projekt integrovaných databázových systémů na státní i místní úrovni, které by umožnily hlubší analýzy a systémové reformy. V rámci prevence volá – podobně jako i další diskutující – především po dostupnějším sociálním bydlení. Na toto téma jsme Dennisi P. Culhanovi položili několik otázek.


Dennis P. Culhane

Jaké jsou hlavní příčiny bezdomovectví v USA?
Z širšího pohledu jde vždycky o nedostatečné příjmy, které neumožňují lidem opatřit si bydlení z dostupné nabídky. V každé jednotlivé zemi se setkáváte s nerovností, s nedostačujícím systémem sociálních dávek – to všechno se sčítá, takže bezdomovectví existuje v každé společnosti. Domnívám se, že neexistuje jediné místo, kde by to vyřešili.

V čem vidíte možnost zlepšení?
Myslím, že v Evropě vyniká Finsko, kde se zaměřili přednostně na lidi trvale bez domova a zvolili přístup bydlení především. Díky tomu snížili jejich počet asi o 75 nebo 80 procent. Tím se mohou stát první zemí, která trvalé bezdomovectví zcela vymýtí. V USA byla neuvěřitelně úspěšná zejména iniciativa soustřeďující se na veterány bez domova – a zredukovali jsme jejich počet o 50 procent za pouhých sedm let. Příklady tak dosvědčují, že lze dosáhnout pokroku. Vyžaduje to ovšem zdroje, odhodlání státu, velmi jasné plány a cíle – a samozřejmě peníze. 

Získal jste přesvědčivá data o lidech bez domova, na jejichž základě vznikly strategie pro účinnější pomoc. Jaké jsou vaše další bezprostřední cíle?
V současné době se zaměřuji hlavně na stárnutí bezdomovců. Odhadujeme, že během příštích 15 let téměř polovina současných dospělých bezdomovců zemře. Mezitím budou potřebovat drahou péči v nemocnicích a pečovatelských domech. Prosazujeme, aby jim bylo poskytnuto bydlení, aby žili důstojněji a současně aby prostředky vynaložené společností přinesly co nejlepší výsledek. Jinak ty peníze spolknou nemocnice a pečovatelské domy, ačkoli by někteří z těchto bezdomovců mohli žít v bytech obce.

V čem může vědecký výzkum pomoci řešit problém bezdomovectví?
Úkolem vědců je poskytovat základní informace a vhled do problematiky, která je natolik složitá, že se lidé při snaze ji pochopit velmi snadno dopouštějí přílišného zjednodušování. Vědci ale mají postupovat co nejobjektivněji, porozumět nuancím. A součástí vědy je také respektování lidské důstojnosti.

JAK POMOCI LIDEM BEZ DOMOVA V ČESKÉ REPUBLICE?
Martin Lux
ze Sociologického ústavu AV ČR zdůrazňuje, že důvody bezdomovectví jsou rozličné a individuální, takže možná ani nemá smysl je zkoumat.


Martin Lux ze Sociologického ústavu AV ČR

Co je tedy při výzkumu bezdomovectví nejvýznamnější?
Podívat se, kde se jednotlivé dráhy vedoucí k bezdomovectví protínají, hledat nějaký společný jmenovatel. Výzkumy nám ukázaly, že jím jsou špatné půjčky (třeba z takzvaných spotřebitelských úvěrů), že domácnosti, přestože žily docela solidně, třeba i ve vlastním bydlení nebo v nájmu regulovaném státem nakonec o toto bydlení přišly, protože se zadlužily na úplně jiných věcech, které s bydlením nesouvisely. A protože možnost oddlužení je relativně omezená – pro využití osobního bankrotu musíte splnit některé důležité úkony, které tito lidé ani nejsou schopni splnit –, dostávají se o pasti. Zůstávají v přechodném bydlení, nehledají si ani práci, protože nemají nejmenší motivaci svou situaci řešit. Takže bych řekl, že právě na tyto půjčky by se měla zaměřit intervence státu – třeba ve formě snazšího oddlužení lidí zadlužených natolik, že stejně své půjčky nikdy nesplatí.

Není jednou z překážek také skutečnost, že společnost může být citlivá k tomu, co vnímá jako nezaslouženou podporu lidem, kteří někdy ani nevyvíjejí vlastní úsilí o řešení své situace?
Určitě je to tak. Půjčky jsou koneckonců jen jednou z věcí (to neznamená, že tou hlavní). Další důležitou věcí je nedostupnost takzvaného sociálního bydlení. Nemáme byty pro lidi, kteří se skutečně už do krizové situace bezdomovectví dostali, žijí na ubytovnách nebo v azylových domech. Důvodem, proč jim nemáme co nabídnout, je i představa, že si to tito lidé vlastně nezaslouží, že si z nějakého důvodu za svou situaci mohou sami, a tudíž by jim stát vlastně neměl nějakým způsobem pomáhat. Pokud jim obec pomáhá, není to příliš populární.

Vlastně se stává, že když starosta udělá takovouto politiku, může naopak ztratit svou politickou podporu a třeba i příští volby kvůli tomu nevyhrát. Takže starostové jsou většinou motivováni nepomáhat úplně nejchudším, protože jim to nepřináší žádné politické body. Je to problém, a proto si myslím, že jediným možným řešením je výrazněji zaangažovat stát, aby obce měly povinnost těmto domácnostem pomoci. To pak pomůže starostům, aby se vymluvili na stát – „já bych jim třeba nepomohl, ale stát mě nutí“. A také se ušetří jejich finance, protože když stát řekne: „vy obce musíte“, tak to samozřejmě musí celé zaplatit. Takže finance by šly ze státní pokladny. Myslím si, že by to mohlo být řešení. Bylo několik pokusů zavést zákon o sociálním bydlení, který by takovou povinnost definoval, ale zatím byly bohužel všechny neúspěšné.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Lidé bez domova jako pomocníci výzkumu

O bezdomovectví více také v časopise A / Věda a výzkum (3/2017)



Úvodní carouselové foto z výzkumu bezdomovectví Sociologického ústavu AV ČR

Připravila: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Pavlína Jáchimová a Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, Sociologický ústav AV ČR

Licence Creative Commons