Firemní výzkum – nové výsledky?

Firemní výzkum – nové výsledky?

Thu Jul 13 10:00:00 CEST 2017

Firemní výzkum by měl získat podporu veřejných prostředků jen v odůvodněných případech – v situacích, kdy selhal trh či je finančně náročný a jeho výsledky jsou nejisté. Na tom se shodují prof. Jiří Chýla a prof. Josef Lazar z Akademické rady AV ČR. O jednom z důležitých nástrojů české inovační politiky diskutovali odborníci na semináři „Vedou státní dotace firemního výzkumu a vývoje k novým výsledkům?“.

Diskusní setkání Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA CERGE-EI) představilo 15. června 2017 nejnovější studii svých pracovníků dr. Martina Srholce a dr. Olega Sidorkina. Autoři v ní srovnali motivační účinky přímé státní podpory vědy a výzkumu v podnikatelském sektoru, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu a Technologická agentura ČR (TA ČR) poskytují v programech IMPULS, TIP a ALFA.

Prostřednictvím těchto programů na podporu aplikovaného výzkumu stát bez váhání rozdělil hned několik desítek miliard korun. Martin Srholec soudí, že je proto třeba zhodnotit, do jaké míry jsou v takových programech veřejné prostředky vynakládány efektivně a jestli dosahují kýžených účinků.


Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR

Práce navazující na studii Stimulují přímé dotace soukromé výdaje firem na VaV? Metoda regresní diskontinuity (Martin Srholec a Ján Palguta, 2016) také jako první předložila „tvrdá data“, jak byly firmy motivovány dotačními programy, aby vytvářely nové vědecko-výzkumné výsledky, které podléhají ochraně duševního vlastnictví – tedy patenty či užitné vzory.

Martin Srholec vysvětluje, že český trh není příliš velký a prostor pro expanzi na národní úrovni je omezený: „Úspěšnost programů bychom tedy měli hodnotit podle toho, jestli firmy s jejich podporou vyvinuly nové technologie, které obstojí ve světě. Podle našich výsledků se ale tyto programy míjejí účinkem a ‚posilování konkurenceschopnosti‘ v nadnárodním měřítku zůstává pouze prázdnou frází.“

Studie prokázala, že dotace stimulovaly pouze žádosti o patenty platné v České republice. Ty však nedokázaly podnítit dostatečně průlomové výzkumy, aby se firmám vyplatilo žádat o jejich ochranu v zahraničí. Žádný z uvedených dotačních programů tak zatím nevykázal dopady na výskyt žádostí o ochranu duševního vlastnictví v mezinárodním měřítku. Odhadované motivační účinky vycházejí nižší pro program IMPULS než pro TIP a ALFA.

Přeceňuje se úloha patentů?
Otázka efektu podpory výzkumu v soukromých firmách z veřejných prostředků představuje pro posouzení oprávněnosti poskytování této podpory skutečně klíčový aspekt. Podle prof. Jiřího Chýly není ale hledání relevantního měřítka ekonomického efektu veřejné podpory jednoduché: „Zatímco první studie z roku 2016 si všímá motivujícího účinku veřejné podpory na růst výdajů firem na výzkum a vývoj, druhá se zaměřuje na vliv veřejné podpory na počet a kvalitu patentů, které podporované firmy uplatnily.“


Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR

Ani jedno měřítko není, jak se zdá, dokonalé: „V diskusi se poukázalo na problematičnost použití počtu patentů, ale obě studie se shodují, že z perspektivy mezinárodní konkurenceschopnosti českých firem je efekt malý,“ upřesňuje prof. Chýla a dodává, že „podobné studie by měly vznikat i nadále a stát, jmenovitě Sekce pro výzkum a vývoj Úřadu vlády ČR a Ministerstvo průmyslu a obchodu, by je měl podporovat“. V této souvislosti dodejme, že obě studie vznikly výlučně jako součást Analýzy výzkumu a vývoje, kterou zaštituje Strategie AV21.

Podobně ve věci patentů uvažuje prof. Josef Lazar. Interpretace závěrů studie je obtížná, protože se soustředila na patenty jakožto ukazatele přínosu přihlášených projektů. „Role patentů se ale přeceňuje. V některých sektorech průmyslu hrají roli větší, jinde menší, což autoři studie také uvedli. V malé a nepříliš bohaté zemi jako Česká republika není patentování vždy racionální strategií. Patentujeme-li, musíme být připraveni práva k nim vymáhat, což stojí čas, peníze a úsilí,“ vyzdvihuje prof. Lazar, který se v Akademii věd dlouhodobě zaměřuje právě na spolupráci s aplikační sférou.



Zdroj: Pixabay

Podle Martina Srholce a Olega Sidorkina je také možné, že firmy, které získaly podporu některého z dotačních programů, žádaly o ochranu duševního vlastnictví na národní úrovni spíše z důvodu, aby formálně splnily požadavky na dosažení výsledků pro účely hodnocení projektů, než aby přímo ochránily své vynálezy před tuzemskou konkurencí.

Otázkou je, jaké hlavní cíle by měly projekty v programu podpory firemního výzkumu a vývoje vlastně mít. Profesor Lazar soudí, že dosud kopírovaly základní a stále stejný model (s výjimkou výzvy Gamma TA ČR), projekt má předem danou procentuální míru podpory a vyžaduje kofinancování z neveřejných prostředků. Žadateli mohou být primárně podniky a chtějí-li se veřejné výzkumné organizace nebo vysoké školy zapojit, je nezbytné, aby za ně podnik „zaplatil“ spoluúčast. „V praxi to znamená, že takto podporovaný výzkum je blíže k průmyslovému, protože podnik má v projektu silnější slovo. Nemyslím, že by ve výzvách byly cíle stanoveny sofistikovaněji než v obecné rovině jako podpora konkurenceschopnosti či výzkum pro praxi,“ vysvětluje prof. Lazar.

Ani prof. Chýla nepovažuje samotný systém výzev, jak ho provozuje TA ČR i Ministerstvo průmyslu a obchodu, za příliš efektivní. Naplánovat na několik let dopředu stovky milionů korun na obecně formulované výzvy totiž přirozeně vede k tomu, že se firmy a jejich partneři přihlásí, i když potencionálně ekonomicky závažný projekt nepřipravili.

„Například projekty programu ALFA šlo předkládat do tří tematických podprogramů – Progresivní technologie, materiály a systémy, Energetické zdroje a ochrana a tvorba životního prostředí, Udržitelný rozvoj dopravy. Projekty mohly trvat dva až šest let, přičemž uznatelné výsledky byly patenty, poloprovozy, ověřené technologie, užitné vzory a průmyslové vzory, prototypy, funkční vzorky, certifikované metodiky a software. Po uplynutí doby projektu Technologická agentura zkontrolovala, zda se dosáhlo alespoň jednoho z uvedených výsledků. Pokud ano, projekt skončil úspěšně ‚podle zadání‘,“ upřesňuje prof. Chýla.


Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR

Efektivita vložených prostředků na ekonomické výsledky firem se přitom nekontroluje a při způsobu organizace výzev ani vlastně kontrolovat nemůže. V této souvislosti prof. Chýla navrhuje, aby TA ČR i Ministerstvo průmyslu a obchodu namísto obecných výzev postupovaly například jako finská agentura TEKES, jež funguje zhruba jako investiční banka a své „klienty“ průběžně sleduje a vyhodnocuje účinnost jejich podpory.

Záleží ovšem, co od podpory očekáváme. Mohli bychom se dokonce ptát, zda je vůbec správné podporovat výzkum ve firmách přímo, dotacemi, nebo raději nepřímo, daňovými odpočty a úlevami. V současnosti máme obojí. Zástupci průmyslu volají, aby dotace pro firemní výzkum nadále existovaly, a pokud možno se dokonce zvyšovaly. Lze ale uvést argumenty proti. Podle doporučení Evropské unie by se tak mělo dít jen v případě velkých horizontálních výzkumných témat s celospolečenským dopadem (například energetika) nebo pokud selže trh.

„Jestliže by tomu tak bylo, plošné projektové výzvy vzbuzují dojem, že trh selhává úplně všude. Navíc každý vědec, který řeší granty a projekty, ví, jak je úspěch ve výzvě často náhodný, nebo závislý na tom, jak vznešené fráze v návrhu použije,“ upozorňuje prof. Lazar a doplňuje: „Ve vědeckém (nekomerčním) světě jsme si zvykli. V komerční sféře je ale na místě se ptát, zda nejde o deformaci trhu, když jeden podnikatel podporu dostane (víceméně s přispěním náhody) a jiný ne. Nepřímá podpora je ve srovnání s tím spravedlivá.“

Těžko tedy odpovědět na otázku, zdali dotace na firemní výzkum stimulují výsledky, které by za jiných okolností nevznikly. Podle prof. Chýly nelze jednoznačně odpovědět. „Jelikož veřejná podpora výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru představuje jen asi osm procent celkových nákladů tohoto sektoru na výzkum a vývoj, je zřejmé, že tomu může být jedině v případě, že se veřejné prostředky investují do výzkumu malého počtu menších a začínajících firem, které se zaměřují na moderní technologie. U větších a zaběhnutých firem, jež si snadno získají finanční prostředky na kapitálovém trhu, nemůže být veřejná podpora podmínkou pro vznik důležitých nových výsledků.“

Akademie věd a firmy
Na spolupráci s podnikatelským sektorem se Akademie věd soustřeďuje v posledních letech rovněž pod hlavičkou Strategie AV21. Podle prof. Lazara funguje dobře, byť převládá názor, že v České republice přenos znalostí a technologií a spolupráce akademické a firemní sféry zoufale nefungují – na rozdíl od zemí na západ od nás. „V mnoha ústavech Akademie věd mají zavedené spolupráce s partnerskými firmami k oboustranné spokojenosti, realizují se drobné zakázky v podobě výzkumných služeb a také se řeší společné projekty. Co do objemu, ať již v absolutních či relativních číslech, je to jistě méně než v Německu, ale pokud zohledníme, jaké procento českých firem je opravdu high-tech ve srovnání s Německem, byli bychom na tom srovnatelně. Obávám se, že jsme k sobě jen nadmíru kritičtí,“ objasňuje s optimismem prof. Lazar.


Interferometrický systém pro kalibraci koncových měrek vyvinuli v Ústavu přístrojové techniky AV ČR ve spolupráci s firmou Mesing. Jde o příklad kolaborativního výzkumu – tedy od základního výzkumu až po konstrukci přístroje. (Foto: Archiv ÚPT AV ČR)


A jaké jsou příklady úspěšné spolupráce se soukromým sektorem? Ukázkou může být domovské pracoviště prof. Lazara – brněnský Ústav přístrojové techniky AV ČR. Dlouhodobými partnery tamního oddělení koherenční optiky jsou především Tescan Orsay Holding, Meopta – optika, Mesing, PROFIcomms. Ústav je odborné i laické veřejnosti znám zvláště díky elektronové mikroskopii, kterou se zabýval jeho dlouholetý ředitel prof. Armin Delong, považovaný za otce tohoto oboru v českých zemích. „Výzkum a technologie vyvinuté jím a jeho týmem stojí za komerčním úspěchem elektronové mikroskopie v Brně. Zdejší tři firmy, FEI (součást Thermo Fisher Scientific), Tescan Orsay Holding a Delong Instruments, drží okolo 40 % celosvětového trhu v oboru. Neváhám proto říct, že jde o největší úspěch transferu technologií v novodobé historii naší země,“ uzavírá prof. Lazar.

O spolupráci Akademie věd ČR a byznysu rovněž v příspěvku Výzkum pro praxi, který vyšel v druhém čísle časopisu A / Věda a výzkum.

Videozáznam semináře Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzuNárodohospodářského ústavu AV ČR (společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy) můžete zhlédnout na https://www.youtube.com/watch?v=CQV-6uXlwK4.

K tématu rovněž v následujících diskusních příspěvcích:

Martin Srholec (IDEA CERGE-EI)
K jakým výsledkům vedou státní dotace firemního výzkumu a vývoje?

Miroslav Janeček
(člen předsednictva Technologické agentury ČR)
Reakce na článek dr. Srholce z CERGE-EI.

Martin Bunček
(místopředseda Technologické agentury ČR)
Jsou možné kategorické závěry o účelnosti programů podpory aplikovaného výzkumu na základě výsledků jedné studie?

Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Titulní foto: Pixabay