Akademie věd nabízí své služby také firmám

Akademie věd nabízí své služby také firmám

Wed Jun 14 16:26:24 CEST 2017

Akademie věd ČR se zabývá nejen výzkumem, ale usiluje také o spolupráci s firmami. Člen Akademické rady AV ČR zodpovědný za propojení obou sfér, Josef Lazar z Ústavu přístrojové techniky AV ČR, přibližuje cíle Akademie věd ČR v oblasti transferu znalostí a technologií.

 

 

Jaké jsou cíle Akademie věd ČR v oblasti transferu technologií v rámci nově zvolené Akademické rady?

Cíle je možné vyjádřit jednoduše: aby transfer znalostí a technologií dobře fungoval a aby se prohloubila spolupráce Akademie věd s aplikační sférou. Akademie ve své koncepci říká, že posláním jednotlivých ústavů je mimo jiné přispívat k využití výsledků výzkumu. Nejedná se o nějakou revoluční změnu v zaměření Akademie věd, spíše by se dalo říci, že význam tohoto cíle v současné době nabývá na významu. To souvisí i s proměnami, kterými prochází náš průmysl. Období krize je překonáno, českým firmám se daří, přibývá těch, které jsou inovativní, a přestáváme být jen „zemí montoven“. Díky tomu také ze strany podniků roste zájem o spolupráci s pracovišti Akademie věd.

V době působení Akademické rady, jejíž funkční období nyní končí, Akademie věd zahájila svoji Strategii AV21, která si mimo jiné klade za cíl koordinovat výzkumné úsilí pracovišť Akademie věd směrem k řešení klíčových problémů naší společnosti a ekonomiky. Systematizace transferu znalostí a technologií se ukázala být nedílnou součástí tohoto snažení. Z této iniciativy následně vzešlo založení Centra transferu technologií Akademie věd ČR (CETTAV), jehož hlavním úkolem je koordinovat a podporovat aktivity, které se dějí na jednotlivých pracovištích.

V nově zvolené Akademické radě, jejíž jsem členem, bych na to vše rád navázal a pokusil se dosáhnout toho, aby se systém transferu znalostí a technologií co nejvíce přiblížil funkčnímu stavu. Není to jednoduchý a snadný úkol. Transfer znalostí a technologií zdaleka neznamená jen licencování patentů vytvořených vědci firmám. Zahrnuje širokou paletu forem spolupráce mezi akademickou a podnikovou sférou, v různých vědních a průmyslových oborech má různé formy a v neposlední řadě do něj spadá i podpora nekomerčního využití výsledků výzkumu, takového, který je prospěšný společnosti v nejširším smyslu.

Jaké překážky podle Vás brání lepšímu přenosu poznatků ze základního výzkumu do praxe?

Toto není jednoduchá otázka, určitě neplatí, že by existovaly nějaké jednoduché překážky, které prostě jen stačí odstranit a vše půjde snadno. Zkusím na to nahlédnout z druhé strany. V České republice panuje rozšířený názor, že transfer znalostí a technologií a spolupráce akademické a firemní sféry zoufale nefunguje, zatímco v zemích na západ od nás (třeba v Německu) funguje skvěle. Skutečnost zdaleka není tak černobílá. Zjišťuji, že v řadě ústavů Akademie věd mají dobře zavedené a fungující spolupráce s partnerskými firmami k oboustranné spokojenosti, realizuje se spousta drobných zakázek pro podniky (nazval bych je výzkumnými službami) a také se řeší společné projekty s podporou Technologické agentury. Co do objemu ať již v absolutních, či relativních číslech je to jistě méně než v Německu, ale zohlednili-li bychom jaké procento českých firem je opravdu high-tech ve srovnání s Německem, myslím, že bychom na tom byli srovnatelně. Obávám se, že jsme k sobě prostě jen nadmíru kritičtí.

Hledám-li inspiraci v zahraničí, snažím se opravdu porozumět, jak procesy fungují. Proto se nejraději bavím s vědci z oborů mně blízkých, z fyzikálně-technických věd. A od nich vím, že zdaleka neplatí, že by např. země, jako Německo byla místem, kde vše dokonale funguje. Řada problémů, s nimiž se potýkáme my, je jim velmi důvěrně známých.

Co mi ale opravdu chybí, je rozšířené společenské povědomí o tom, že spolupracovat s výzkumnými institucemi je pro firmy samozřejmostí a podnik, který se nezajímá o výsledky výzkumu a nemá fungující partnerství s některou vysokou školou či ústavem Akademie věd, není ani trochu „in“ ani „cool“. Řekl bych, že toto je asi největší rozdíl mezi námi a Německem. Tam je toto povědomí velmi silné. Totéž platí, i když myslím, že ne tak silně, na straně vědecké obce. I zde je nutné podporovat vůli ke spolupráci.

Za Akademii věd mohu říci, že problémem není hodnocení vědy a tlak na vědce, aby jen produkovali články v časopisech. Akademie věd má zavedený vlastní systém periodického hodnocení, které dělají zahraniční experti podle dvou hlavních kritérií. Těmi jsou vědecká excelence a socioekonomická relevance. To druhé, trochu krkolomné sousloví neznamená nic jiného, než jak je výzkum toho kterého týmu prospěšný pro společnost a ekonomiku. Čili jak se mu daří spolupracovat s aplikační sférou v nejširším smyslu.

Přesto objektivní překážky existují. Svět veřejných výzkumných organizací se za poslední desetiletí stal velmi svázaným řadou zákonů, předpisů a nařízení, které někdy působí téměř jako sabotáž vědy. Ty tam jsou časy, kdy vědec mohl s prostředky na výzkum nakládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jen aby dělal co nejlepší výzkum. Teoretici to tak nepociťují, ale kdo dělá náročnější experimentální práci, nezřídka vidí, že nejobtížnějším problémem jeho projektu je vyhovět všem předpisům a pravidlům. Zvlášť velkým neštěstím pak je, když někdo, kdo se pokouší o nějakou formu spolupráce s komerční sférou nebo transferu znalostí a technologií, řekne, že si připadá jako jednou nohou ve vězení. Řekl bych, že nedostatek právní jistoty je snad jediným velkým systémovým problémem.

Máte připraveny konkrétní kroky, které byste chtěl pro zlepšení situace prosadit?

Na celospolečenské úrovni bych rád začal měnit právě výše zmíněné společenské povědomí. Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale rád bych prezentoval fungující příklady a poukázal na to, jaký přínos pro firmu má partnerství s vědeckým pracovištěm. Osvětu na téma ochrany duševního vlastnictví a identifikace výsledků výzkumu s komerčním potenciálem hodlám směřovat dovnitř Akademie věd, což je úkol pro Centrum transferu technologií Akademie věd ČR.

Současně bych rád poukázal na to, co vlastně může firma od spolupráce s ústavem Akademie věd očekávat. Výzkum není něco, co se dá jen tak objednat a koupit podobně jako třeba toner do tiskárny, když zjistíme, že nám došel. Akademie věd zde není proto, aby suplovala práci konstrukčních kanceláří nebo vývojových oddělení firem. Vývojové a konstruktérské práce jsou v průmyslovém prostředí, nesvázaném pravidly nakládání s veřejnými prostředky, rozhodně efektivnější. To, oč jde, bych nazval strategickým partnerstvím. Největším přínosem společných projektů (používá se pro ně termín „kolaborativní výzkum“) není ani tolik vlastní společný výzkum podle plánu projektu, ale už jen fakt, že tyto dva světy spolu komunikují a vytvářejí prostředí vzájemné důvěry. Moje vlastní zkušenost je taková, že užitečné a zajímavé věci vzniknou spíš jako nezamýšlený, vedlejší produkt takových spoluprací, kdy firemní vývojáři objeví při diskusi s vědci něco, co je zaujme. Podnik by měl spolupracovat s vědci proto, aby se inspiroval, kam směřovat svůj vývoj ve vzdálenějším horizontu.

Hledání příležitostí pro navázání takových strategických partnerství může, myslím, významně napomoci Strategie AV21. Jasně a srozumitelně formulovanými názvy programů nabízí velká, klíčová témata, která představují okruhy problémů, jejichž řešení vyžaduje široce založený interdisciplinární výzkum. Usnadní tak firmám, které mají o spolupráci zájem, zorientovat se v široké paletě oborů výzkumu, který se dělá na Akademie věd.

Na poli systematizace transferu znalostí a technologií a podpory spolupráce s aplikační sférou na Akademii věd bych rád co nejvíce umenšil právní nejistotu a obavy těch, kteří se na tomto poli o něco snaží. Pracujeme na tom, aby Akademie věd vyjádřila svá jasná právní stanoviska, za nimiž bude stát celou svou institucionální vahou, a bude tyto právní názory prosazovat na národní úrovni. Jednotlivci a vědecké týmy tak budou mít alespoň jistotu, že mají ve vedení Akademie věd oporu proti různorodým a často protichůdným interpretacím kontrolních orgánů.

Co může Akademie věd ČR nabídnout firmám a v jakých oborech?

Akademie věd zaměřením svého výzkumu pokrývá téměř celé spektrum vědních oborů. Domnívám se, že je mezi pracovišti Akademie věd možno nalézt expertizu snad pro jakýkoli okruh problémů. Doporučil bych jako kontaktní místo Centrum transferu technologií Akademie věd ČR, které je součástí Střediska společných činností AV ČR.

Názornou ukázkou může být to, jak to funguje v mém oboru. Pracuji jako vedoucí Oddělení koherenční optiky Ústavu přístrojové techniky AV ČR v Brně. Zabýváme se optickou metrologií a laserovými technologiemi. Děláme jak „velkou vědu“, jejíž výsledky se dostanou do praxe až za dlouho, nebo možná vůbec ne, ale také vymýšlíme různé optické metody měření rozměrových veličin, a to jak formou nezávislého výzkumu, tak ve spolupráci s firemními partnery. Zaměřujeme se na vysoce stabilní lasery generující přesnou vlnovou délku, které slouží jako normály pro odměřování délky nebo třeba jako reference pro optické spoje s vlnovým multiplexem. Provozujeme také vysoce přesný normál času a zabýváme se jeho distribucí po optických vláknech. Měřicí metody pro měření délek a tvarů, s nimiž pracujeme, využívají interference koherentního světla a umožňují přesnost a rozlišení až na subnanometrové úrovni. Dále se můžeme se pochlubit tím, že disponujeme unikátní technologií přípravy optických referencí pro ultrastabilní lasery založené na spektroskopii v plynech. Tyto reference vyrábíme na zakázku pro národní normály optických frekvencí spravované metrologickými institucemi po celém světě. V tomto směru nemáme ve světě konkurenci. Pracujeme také s laserovými technologiemi, děláme vývoj speciálních optických vrstev a provozujeme technologický laser pro výzkum svařování a opracování kovů i nekovových materiálů. Kolegové disponují v tomto oboru velmi bohatými zkušenostmi.

Můžete uvést konkrétní příklady úspěšné spolupráce?

Než jsem se začal angažovat v Akademické radě, měl jsem jen malý přehled o dění v Akademii věd. Je to i proto, že mé mateřské pracoviště je v Brně a naprostá většina ústavů Akademie věd sídlí v Praze. Postupně zjišťuji, že to, co jsem nazýval strategickými partnerstvími, existuje na řadě pracovišť, zdaleka ne jen v mém ústavu. Kladu si za cíl tento stav zmapovat, abychom na tyto formy spolupráce mohli poukázat a říct, že se leccos daří. Orientační přehled nabízejí programy Strategie AV21, kde každý interdisciplinární program zahrnuje seznam spolupracujících ústavů, ale také partnerských podniků.

Opět, budu-li mluvit za sebe, dlouhodobými firemními partnery mého oddělení jsou především Tescan Orsay Holding a.s., Meopta – optika s.r.o., Mesing spol. s.r.o., PROFIcomms s.r.o., Hiwin s.r.o.

Ústav přístrojové techniky AV ČR v Brně je znám především díky elektronové mikroskopii, která byla náplní výzkumu jeho dlouholetého ředitele prof. A. Delonga, právem považovaného za otce elektronové mikroskopie v českých zemích. Výzkum a technologie vyvinuté jím a jeho týmem stojí za obrovským komerčním úspěchem elektronové mikroskopie v Brně, kde nyní tří firmy, FEI Electron Optics, Tescan Orsay Holding a Delong Instruments dohromady drží okolo 40% celosvětového trhu v oboru. Neváhám říct, že se jedná o největší úspěch transferu technologií v novodobé historii naší země.

Připravil: Odbor akademických médií SSČ AV ČR
Foto: archiv AV ČR