21 krátkých let připomíná Literární kronika první republiky
17. 10. 2018
Co řekl T. G. Masaryk slovenským legionářům, kterého nakladatele nejčastěji pronásledovala prvorepubliková cenzura a jak vnímali němečtí spisovatelé moderní Prahu? Jedenadvacet let meziválečného Československa originálně připomíná Literární kronika první republiky. Na pětisetstránkové publikaci spolupracovalo 36 autorů a tři instituce.
„Touto knihou jsme se snažili převést pestré a mnohovrstevné literární dědictví první republiky do naší současné paměti,“ řekl ředitel Ústavu pro českou literaturu Pavel Janáček s tím, že kniha by nemohla vzniknout bez spolupráce s Památníkem národního písemnictví a Ústavem slovenskej literatúry v Bratislavě.
Německá Praha i knižní trh
„Upřímně: kolik z nás, bohemistů, má představu o slovenské literatuře té doby, a kolik z nás ví, jaké knihy tehdy vydávali slovenští Maďaři?“ navázal na Janáčkovo vystoupení literární historik Petr Šámal.
Literární historik a spoluautor knihy Petr Šámal
Podstatnou část nové publikace tvoří přehledně členěné kapitoly o kulturním čechoslovakismu, o německé Praze a Československu jako útočišti spisovatelů-exulantů, o literatuře maďarské či literatuře Podkarpatské Rusi. Jsou tu však také statě o dětské literatuře, dobové cenzuře, knižním trhu, veřejných knihovnách či třeba překladech.
„Nemá smysl reprodukovat to, co je veřejně známé a nějak to tam překlopit. Chtěli jsme zrušit jakousi linearitu a ukázat souběžnost různých proudů,“ dodal slovenský literární historik Vladimír Barborík, který podrobněji představil kapitolu, jak Slováci hledali svoje literární centrum mezi Martinem, Prahou a Bratislavou.
Manifest českých spisovatelů z května 1917. Literáti se obracejí na poslance ve Vídni, aby prosazovali národní zájmy
Jak se slaví narozeniny spisovatele
Vědci v Literární kronice také hojně citují z dobového tisku, čímž vzniká řada paralel nejen v rámci dobového kontextu, ale i se současností. Například založení později legendárního spolku Devětsil mělo u novinářů podstatně menší odezvu než oslava pětaosmdesátin spisovatele Adolfa Heyduka, kterému přijel do Písku pogratulovat nejen prezident Masaryk, ale také členové vlády a další funkcionáři. „Umíte si představit, že by se něco podobného odehrálo dnes?“ položil si otázku spoluautor knihy Petr Šámal.
V každém z prvorepublikových roků autoři knihy podrobněji rozebírají jedno klíčové literární dílo, které provází i výběr z kritik. Trochu překvapí, s jakou vervou tehdy básník Vítězslav Nezval strhal sbírku svého kolegy Františka Halase Kohout plaší smrt, když ji přirovnal k „mizernému překladu neschopného překladatele“. „Šlo mně o hluboké a podstatné Halasovy omyly a snažil jsem se dát básníkovi příležitost k pohledu do zrcadla,“ vysvětloval to Nezval ve Zvěrokruhu.
Zakladatelé Surrealistické skupiny Jindřich Štyrský, Vítězslav Nezval a Toyen
Hádky kolem Státních cen
Jedním ze stále aktuálních témat je kapitola o politice Státních cen za literaturu. Čtenář se tam například dozví, že dnes nepříliš čtený autor Karel Matěj Čapek-Chod obdržel během sedmi let toto ocenění hned třikrát, a to jako vůbec první laureát v roce 1920, a následně v letech 1924 a 1927.
A i zde se nabízejí přesahy k dnešku: někteří spisovatelé cenu demonstrativně odmítli (jako básník Josef Hora z komunistických pozic) a porotci soutěže se mezi sebou přeli o to, nakolik zohledňovat zdravotní stav a zásluhy spisovatele, zda je možné poctu udělit dílu s protistátním vyzněním (Olbrachtův Nikola Šuhaj loupežník) a zda mají být zvláštní kvóty pro slovenskou literaturu. Zvláště poslední otázka byla velmi citlivá a Slováci si roku 1933 začali udělovat jakési „trucceny“ pojmenované podle generála M. R. Štefánika. Aneb jak u té příležitosti napsal slovenský autonomistický časopis Nástup (mimochodem často konfiskovaný): „Lebo kým si Češi rozdelili 16 cien, Nemcom dali 3, zatiaľ Slováci dostali len jednu. Takto sa rozdeľovaly štátne ceny od prevratu.“
Kniha zaujme i vizuálně, obsahuje na 1000 obrazových reprodukcí, jako jsou fotografie, karikatury, ukázky rukopisů či dobových obálek. „Je zajímavé sledovat typografickou proměnu v jednotlivých letech republiky: zatímco zpočátku převládá zcela jednoduchá, až konzervativní úprava, postupně obálky nabývají na nápaditosti a barevnosti,“ řekl Tomáš Pavlíček z Památníku národního písemnictví.
Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Ústav pro českou literaturu AV ČR, a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Související články:
Krásný květ, který zůstal torzem. Začátky i konce Staročeského slovníku
Přečtěte si také
- Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
- Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
- Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
- V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
- Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
- Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
- Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
- Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
- Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
- Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.