Zahlavi

Břevnovského Krista namaloval Hans von Aachen, potvrdil historik umění

18. 12. 2020

Za zdmi břevnovského kláštera jsou ukryty mnohé poklady. Dlouhá léta v jedné z místností visel bez povšimnutí obraz původně přisouzený neznámému umělci. Podle nejnovějších závěrů však autorství patří Hansi von Aachenovi, oblíbenci císaře Rudolfa II., žijícímu na přelomu 16. a 17. století v Praze. A co víc – jak ukázala rentgenová analýza, pod náboženským výjevem se zřejmě skrývá portrét malířova chlebodárce. Za objevem stojí Štěpán Vácha z Ústavu dějin umění AV ČR. O výzkumu malby a jejím restaurování vzniká také dokumentární film a 17. prosince odstartovala výstava přístupná přímo v ulicích hlavního města.

Odhalené tělo nesoucí známky bičování, přesto stále krásné, jemné rysy v obličeji, výraz tichého utrpení, ale také odevzdanosti, elegantní gesta rukou. Když se Štěpán Vácha před čtyřmi lety procházel po chodbách břevnovského kláštera, kde v rámci svého tehdejšího projektu studoval barokní nástěnné malby, padl mu do oka obraz Krista svlékaného z roucha. Zarazila ho popiska vedle plátna, na které stálo: neznámý český autor z druhé poloviny 17. století. „Zafungovala intuice historika umění – má vizuální zkušenost mi zkrátka říkala, že to nemůže být barokní obraz, že musí být starší a že by to mohl být Hans von Aachen,“ říká vedoucí oddělení raného novověku v Ústavu dějin umění AV ČR.


Bolestný Kristus, Hans von Aachen, olej na plátně, 94 × 82 cm

Na císařském dvoře
Výtvarník pocházející z Německa se zkušenostmi z Benátek, Florencie nebo Říma byl na přelomu 16. a 17. století oblíbeným dvorním malířem Rudolfa II., velkého podporovatele umění. Za více než dvě desetiletí ve službách císaře v Praze pro něho namaloval řadu obrazů a byl také jeho hlavním portrétistou.

Štěpán Vácha je přesvědčen, že výjev Krista vznikl Aachenovou rukou a podporuje to několika důkazy. „Velice rád používal temnosvit, typické jsou pro něho dlouhé prsty – jako by patřily klavírnímu virtuosovi, jsou zvláštně afektované, což je poznávací znamení rudolfinských dvorních malířů. I výraz v tváři je příznačný – spíše než vyhrocenou emoci v ní vidíme něžné utrpení. A podobně zobrazoval bolestného Krista v jiných svých pracích,“ vysvětluje historik umění.

Přisouzení autorství ovšem opírá i o expertní názor mezinárodně uznávané znalkyně rudolfinského malířství Elišky Fučíkové, jež je podepsána pod několika velkými výstavami o dvorních císařových umělcích a tehdejší době.

Překvapení ve spodní vrstvě
Vědec úzce spolupracoval s restaurátorem Adamem Pokorným z Národní galerie v Praze, který pod vrchní vrstvou za pomoci rentgenu a infračervené reflektografie objevil starší malbu. Jak se Štěpán Vácha domnívá, mohlo jít o podobiznu Rudolfa II. „Má to svou logiku, portrétovat panovníka bylo primárním úkolem dvorního malíře, za svůj život musel namalovat mnoho císařových portrétů.“ Některý se mu možná nepovedl nebo ho z nějakého důvodu nedokončil, a tak plátno použil na jiný obraz.


Detail rentgenového snímku, prozrazujícího spodní malbu – portrét muže, zřejmě Rudolfa II.

Motiv nynější vrchní malby do Aachenovy tvorby dobře zapadá. Sice pro svého chlebodárce vytvářel spíše mytologické žánrové obrazy, často s erotickou tematikou, ale vedle toho přijímal i zakázky od jiných klientů, a to od duchovních. To je případ Bolestného Krista, jehož si podle vědce u malíře objednal představený břevnovského kláštera, opat Wolfgang Selender, dosazený do funkce v roce 1602 přímo Rudolfem II.

„Opata s císařem pojila těsná vazba, jinak by řeholník stěží mohl zadat zakázku Rudolfovu oblíbenci. Navíc se podařilo doložit, že Aachen Selendera rovněž portrétoval. Dalším argumentem je zápis v inventáři mobiliáře kláštera po jeho násilném zrušení v roce 1950, kde stojí, že Bolestný Kristus visel na stěně jednoho z pokojů opatského bytu.“ Datace vzniku díla se tak dá určit poměrně dobře, namalován musel být mezi lety 1602 a 1615, kdy Aachen v Praze zemřel.

Ukazuje zbídačeného Spasitele
K odevzdanému utrpení Krista se malíř opakovaně vracel. Obměňoval přitom oblíbenou figurální kompozici Ježíše s doprovodnými postavami soucitné ženy, mouřenína nebo římského vojáka s židy, kteří Krista prezentují lidu, když Pilát zvolává: „Ecce homo – Hleďte, člověk!“ V případě břevnovského plátna je to genderově nevyhraněná osoba. „Ztělesňuje soucit, navádí zbožného diváka k tomu, aby se vcítil do Kristova utrpení. Snímáním pláště odhaluje jeho zbičované tělo,“ líčí Štěpán Vácha.


Zleva restaurátor Adam Pokorný z Národní galerie v Praze a historik umění Štěpán Vácha z Ústavu dějin umění AV ČR

V roce 2018, kdy historik umění obraz předal restaurátorům, nebyl ani havarijním, ale ani v dobrém stavu. Malba byla zašlá, plátno zvlněné a místy potrhané. Jak se při technologickém průzkumu zjistilo, obraz už byl v minulosti v péči restaurátorů – zřejmě v 18. a pak znovu v 19. století. Naštěstí tehdejší úpravy nebyly necitlivé a dílo nepoškodily.

Adam Pokorný při aktuální renovaci musel plátno nejdříve vyjmout z rámu, odstranit podlepenou vrstvu tkaniny a celou plochu „vyžehlit“. V místech, kde bylo plátno protržené, vytvořil záplaty – všil nové kousky látky, na které nanesl tmel a doplnil retuše. „Defekty jsme našli jen po stranách, v centru obrazu, kde jsou postavy, zůstala malba krásně nedotčená,“ říká Štěpán Vácha.  

Dílo o rozměrech 94 × 82 centimetrů nyní už vyspravené a s živými barvami opět visí na svém původním místě v někdejší jídelně prelatury břevnovského kláštera, která je součástí běžné prohlídkové trasy. Jeho hodnota je vysoká. Podle vědce se nedávno rozměrnější malba s podobnou tematikou, nalezená v roce 2017 v anglické soukromé sbírce, prodávala v přepočtu bezmála za 46 milionů korun.

Příběh o tom, jaké bylo pátrání po původu malby, a o průběhu restaurování vypráví výstava Něžné utrpení podle Hanse von Aachena ve Window Gallery, výlohách knihovny Ústavu dějin umění AV ČR, volně přístupných z ulic Na Perštýně a Husova. V okenní galerii je ke zhlédnutí také upoutávka na chystaný časosběrný dokument o obrazu a určování jeho autorství. Tvůrci jej právě dokončují a prvním divákům by jej mohli promítnout v příštím roce.


Obraz už opět visí na svém původním místě v břevnovském klášteře.

Připravila: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Barbara Líznerová a Jitka Walterová, ÚDU AV ČR; David Stecker; Adam Pokorný

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce