Zahlavi

Parazitické vztahy v akademickém publikování

06. 06. 2016

Akademickým prostředím v České republice otřásla v poslední době řada zjištění týkajících se neetických praktik publikování a v důsledku toho čerpání zdrojů z veřejných rozpočtů za sporné výzkumné publikace vydávané v tzv. predátorských časopisech. Konference Parazitické vztahy v akademickém publikování, která proběhla 2. června v hlavní budově Akademie věd ČR pod záštitou rektora UK Tomáše Zimy a předsedy AV Jiřího Drahoše, který konferenci zahájil, si vytkla za cíl posunout debatu o predátorských časopisech směrem k pochopení tohoto fenoménu v širším kontextu vědecké komunikace a hodnocení vědy, jak na úvod uvedl Luděk Brož z pořádajícího Etnologického ústavu AV ČR.

Konferenční příspěvky pojednávaly o širších proměnách systémů akademického publikování včetně jeho politických, ekonomických, etických a kulturních aspektů. Hlavní příspěvky amerického knihovníka z University of Colorado v Denveru Jeffrey Bealla a rakouské socioložky vědy Katjy Mayer kriticky analyzovaly nově vznikající parazitické platformy a patologické jevy související s transformací akademického publikování. Jeffrey Beall se ve své přednášce věnoval bujení predátorských časopisů a nakladatelů a také problematice tzv. „unesených časopisů“ jakožto nezamýšlenému důsledku otevřeného přístupu (open access) ve vědecké komunikaci. Akcentoval to, že není odpůrcem otevřeného přístupu (jak mu někteří podsouvají), ale je k němu – právě vzhledem k jeho nezamýšleným důsledkům v podobě predátorských časopisů – skeptický. Zaměřil se především na to, jak fenomén predátorských časopisů poškozuje vědeckou komunikaci, a tudíž i vědecké poznání. Tím též narušuje jejich základní předpoklad – důvěru mezi různými aktéry ve vědě.

Kvůli fenoménu predátorských časopisů mizí hranice mezi skutečnou a falešnou vědou,“ uvedl Beall a dodal, že věda potřebuje více seberegulace. Upozornil též na to, že se tento fenomén netýká jen specifických disciplín a částí světa, nicméně zdůraznil, že některé disciplíny (především biomedicínské obory) a teritoria (jihovýchodní Asie, Rusko, východní Evropa) jsou tímto fenoménem postiženy více než jiné.

Katja Mayer ve svém příspěvku rozpracovala komplexní kritiku některých současných fenoménů v hodnocení vědy, jakými jsou fetišizace metrických indikátorů (především impact factor nebo H-Index) a oligopolizace pole akademického publikování, včetně správy určujících databází Web of Science a SCOPUS. V závěru představila tezi o otevřené vědě, a to v intencích „otevřeného hnutí“, které se působí nejen v akademickém prostředí (např. open software), a připomněla čerstvé stanovisko z nejvyšších pater EU, podle kterého mají být do roku 2020 veškeré vědecké publikace financované z veřejných zdrojů v Evropy volně dostupné.

V druhém bloku pak Michael Komm představil projekt Antipredátor, který detailně mapuje rozsah predátorského publikování v českém prostředí. Jaroslav Švelch, Tereza Krobová a Jan Švelch ve svém příspěvku poodkryli mechanismy neetického publikování pomocí svérázného experimentu. Napsali smyšlený článek plný záměrných chyb různorodého charakteru a poslali jej do jednoho z predátorských časopisů – a to proto, aby ověřili a zdokumentovali praktiky podnikatelů provozujících predátorské časopisy. Experiment přinesl jednoznačný výsledek – jejich věcně i metodologicky chybný rukopis byl bez větších připomínek přijat k publikaci, a to včetně pasáže, která otevřeně a explicitně zmiňuje záměr týmu autorů. Tereza Stöckelová poté pojednala ve svém příspěvku o tzv. whistleblowingu v nejen akademickém prostředím jako formě institucionální a systémové reflexivity. Jitka Febrová s Lucií Korhoňovou v závěrečném příspěvku zdůraznily některé další problematické aspekty spojené s proměnou vědecké komunikace a publikačních praktik.

Foto: Stanislava Kyselová

Připravil: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR

Přečtěte si také