Krásný květ, který zůstal torzem. Začátky i konce Staročeského slovníku

Je to „nejlepší dílo slovanské lexikografie, které i mimo oblast slavistiky může sloužit jako vzor“? Nebo jde jenom o „skleníkový květ, který nikdy nebude oplodněn a z něhož nebude žádný výsledek?“ Takto rozporně komentovali význační čeští jazykovědci vydávání Staročeského slovníku, které trvalo čtyřicet let. V letech 1968 až 2008 vyšlo 26 sešitů, v nichž se objevilo téměř 24 000 heslových statí. Za tu dobu se ovšem vědcům podařilo pokrýt necelá tři písmena: N, O a částečně také P (do hesla při).

Ambice, nesnáze, spory i drobné naschvály provázející tento monumentální projekt přiblížila konference nazvaná Česká diachronní lexikografie 1968-2018. 50 let Staročeského slovníku, která se 13. září 2018 konala v prostorách Akademie věd na Národní třídě v Praze. Organizoval ji Ústav pro jazyk český ve spolupráci s Jazykovědným sdružením ČR a mezi hosty byla například etymoložka Mariola Jakubowicz z Polské akademie věd či Pavel Nývlt z Filosofického ústavu, který se zabývá středověkou latinou.

Druhé pražské jaro?

„Vznikají tady díla, která přesahují nejenom horizont jednoho lidského života, ale i generace a generace generací. Takový podnik si dnes připomínáme,“ řekl při zahájení konference místopředseda Akademie věd ČR Pavel Baran. Po jeho vystoupení následovala zdravice od jazykovědce působícího ve Vídni Josefa Vintra, který se na přípravách Slovníku podílel a lituje jeho ukončení.

„Trvalé zásluhy na realizaci náročné koncepce má celý tehdejší lexikografický tým, vulgo staročeši, a zvláště čtyři dominantní osobnosti – Igor Němec, Zdeněk Tyl, Emánek Michálek a Jirka Cejnar. S lety stále objemnější a zpomalující se růst Slovníku přivolal normalizační zásah. Slovník dostal jen virtuální podobu s amputovanou materiálovou částí, což vyvolalo nemalé podivení a politování,“ napsal svým kolegům Josef Vintr, který zdravici končí řečnickou otázkou, zda „přijde pro Staročeský slovník druhé pražské jaro?“

Fiktivní citát z neexistujícího pramene, který jazykovědci žertem nastražili na váženého kolegu

Projekt slovníku, který by zmapoval slovní zásobu historické češtiny od nejstarších písemných záznamů až po 15. století, vznikal již od konce 40. let minulého století. Ideově navazoval na dílo slavného lingvisty Jana Gebauera Slovník staročeský, který popsal staročeskou slovní zásobu od písmene A až po necelé N. Posledním Gebauerovým výrazem bylo slovo netbalivost, které do současného jazyka proniklo jako nedbalost či nedostatek péče. Aneb jak říkali staročeši: „Nekazte dobrých knih, křivě píšíc, pro svú netbanliwoſt“.

1 300 000 lístků

Nedbalost se nedala vytknout autorům nového slovníku, kteří z Gebauerovy pozůstalosti převzali na 170 000 excerpčních lístků, revidovali je a v návaznosti na Gebauera začali svůj projekt tam, kde on skončil, tedy u písmene N. Postupně se však přiklonili k nové a detailnější koncepci, která měla zaplnit mezery v jeho slovníku. „Od poloviny 50. do poloviny 60. let probíhá zvětšování excerpce se snahou o vyváženost chronologickou a obsahovou: do poloviny 60. let je dosaženo stavu téměř jednoho milionu tří set tisíc lístků,“ uvedl na konferenci vedoucí oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český Štěpán Šimek. Ve své přednášce také zmínil ohlasy, které vydávání slovníku provázely a které s postupným prodlužováním prací zněly čím dál netrpělivěji. Například historik Petr Čornej v roce 1998 pochválil zevrubnou a pečlivou „práci autorů Staročeského slovníku, kteří svými příspěvky posunuli výrazně kupředu i historické poznání, avšak dokud jejich dílo nebude dokončeno, nelze se nadít jeho systematičtějšího využívání ze strany historiků.“

Redakční žerty

Ačkoli přípravy Slovníku komplikovaly finanční, dobové i ideové tlaky, redaktoři neztráceli smysl pro humor. V reakci na neustálá stěhování například vtipkovali, že si zařídí spediční firmu, a Emanuel Michálek měl dost energie, aby životní jubilea svých kolegů oslavoval staročeštinou ze 14. století.

Zvláštní kategorií je pak příhoda, kterou ve své přednášce zmínil Štěpán Šimek: „Odborné naschvály provázely už přípravné práce. Dokladem budiž excerpční lístek s fiktivním citátem z neexistujícího pramene, který nastražili do kartotéky mladíci Igor Němec a Jiří Marvan na váženého kolegu Jiřího Cejnara.“ Podle Šimka nastražený vtípek se slovem graviditas vyšel, ale téměř o půlstoletí později a do pasti se chytil někdo jiný. Kdo jím byl, to Šimek prozradit nechtěl.

Zpracovaná hesla ze Staročeského slovníku se dočkala i digitalizované podoby, ve Vokabuláři webovém tak může dnešní čtenář zjišťovat, co staročeši mysleli například slovem padeniny nebo nocenie. Na stejném místě nalezne i Elektronický slovník staré češtiny, který na velkolepý projekt navazuje a jehož historii i budoucnost představil poslední příspěvek konference.  

Související články: 

Předsedkyně Akademie věd na návštěvě nejstaršího akademického ústavu

Úplný program konference najdete zde.

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Ústav pro jazyk český AV ČR

Přečtěte si také

• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
• Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
• Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
• Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
• Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?