Zahlavi

Turné předsedkyně: tradiční i moderní Etnologický ústav

23. 01. 2020

České lidové pohádky, písně či kroje, ale také vzpomínky brněnských Němců či analýza českých autovrakovišť. To všechno zkoumají vědci z Etnologického ústavu, který se už dávno nezaměřuje jen na tradiční národopis. V úterý 21. ledna si ho prohlédla předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, která tak završila své turné po více než 50 akademických pracovištích.

„Byla to shoda nešťastných náhoda, že jste se ocitli až na konci. Ale mám pro vás dobrou zprávu, ve svých cestách po jednotlivých ústavech budu zase pokračovat, takže jste vlastně na konci a zároveň na začátku,“ vysvětlovala okolnosti plánování návštěvy předsedkyně Eva Zažímalová. Ředitel ústavu Jiří Woitsch pro ni měl připravený krásný dárek: betlém s darovníky z kolorovaného dřeva v příbramském stylu. Původně však chtěl předsedkyni obdarovat vlastnoručně vyrobeným dřevěným uhlím, protože souvisí s jeho vědeckým zaměřením - studiem uhlířství, staví si i své vlastní milíře. „Ale rozmyslel jsem si to, dřevěné uhlí by mohlo vyznít jako dárek trochu nepatřičně,“ poznamenal s úsměvem Woitsch.

etno5

Ředitel Jiří Woitsch předává předsedkyni originální dárek: betlém v příbramském stylu

Poté představil historii ústavu, jehož kořeny sahají až do roku 1905 k českému a moravskému výboru sběratelské a výzkumné akce Das Volkslied in Österreich (Lidová píseň v Rakousku), přičemž výzkumu etnomuzikologickému se ústav věnuje dodnes.Do struktury Československé akademie věd se pak ústav zařadil hned v počátcích 50. let, kdy z Kabinetu pro národopis a Kabinetu pro lidovou píseň vznikl Ústav pro etnografii a folkloristiku.

Temná historie

„Máme dlouhou, pestrou i poměrně kontroverzní minulost. To se týká zejména období normalizace, kdy tu v 70. a 80. letech panoval neomezený vládce českého národopisu Antonín Robek. V našem oboru napáchal spoustu škody, naprosto ho odtrhl od dění na západ od hranic,“ říká Jiří Woitsch, podle něhož to však není jediný případ „temné historie“ oboru. „Etnologové či antropologové se stávali služebníky režimu, ať už šlo o případ německých kolegů v období nacismu, amerických antropologů za Vietnamské války či českých badatelů v období komunismu, někteří z nich byli i agenty tajných služeb,“ dodává Woitsch.

Etno3

Prezentaci o minulosti i současnosti ústavu naslouchali i členové Akademické rady, vlevo Markéta Pravdová

Tomu ovšem nahrává i samotná povaha oboru: Woitsch považuje etnologa za jakéhosi „špióna“ odkrývajícího nové světy, který se dokáže infiltrovat do prostředí, pozorovat ho a následně dobře analyzovat. Pro tajné služby se tak etnologové stávali v podstatě ideálním cílem. Tuto problematiku letos přiblíží i konference nazvaná Etnologie mezi vědou a politikou: Vy/po/zne/užívání etnologických věd od 19. století do současnosti, která se bude v září konat v Příbrami.

Co je tedy podstatou práce dobrého etnologa? „Studium člověka, ale nehledáme velká obecná vysvětlení, jako to činí třeba sociologie. Tato vysvětlení totiž často na úrovni malých sociálních skupin nefungují,“ uvádí Woitsch. A i když má v jeho ústavu stále důležitou roli naše kulturní dědictví, zejména lidová kultura a tradice, jde také o nový pohled a to, jak promlouvají k současnosti. Jako třeba zmíněné téma dřevěného uhlí. „Ptáme se někdy, odkud se dřevěné uhlí, na kterém dneska grilujeme, bere? Že z naprosté většiny pochází ze zemí jako je Keňa, Tanzanie, Brazílie a jde vlastně o „krvavé“ uhlí třetího světa?“ Etnologové ale systematicky otevírají i některá úplně nová témata, tým doktorandů pod vedením Daniela Sosny letos začíná s výzkumem neformálních (a dost možná nelegálních) ekonomických a dalších aktivit na českých skládkách a autovrakovištích.

Zákruty rodinné paměti

Příkladem současného zaměření ústavu je i rozsáhlý projekt Jaroslava Otčenáška o českých lidových pohádkách, který je strukturován podle mezinárodně uznávaného katalogu dějových zápletek (syžetů) nebo výzkum česko-německé minulosti, na který se zaměřuje především brněnské pracoviště ústavu. V jeho rámci vyšla například kniha o Jany Noskové o vzpomínkách na „krásné“ dětství a mládí německých Brňanů ve 20. až 40. letech minulého století, na únor se pak chystá titul Takové normální rodinné historky, který přiblíží zákruty rodinné paměti. Vzniknul na základě rozhovorů s příslušníky tří generací několika rodin, které mají zkušenost s nuceným či dobrovolným odchodem z vlasti. Autoři zpovídali Němce, kteří odešli či byli odsunuti, i ty, kteří zůstali, ale také Čechy žijící v Chorvatsku a české reemigranty z Chorvatska.

Svět bez divokých prasat?

Etnologický ústav se v minulých letech potýkal s řadou personálních problémů a prošel poměrně radikální proměnou: skončil rozsáhlý Kabinet hudební historie (v transformované podobě je aktuálně součástí Ústavu dějin umění), a pracoviště nyní zaměstnává necelých 40 vědeckých pracovníků rozkročených mezi Prahou a Brnem.

etno7

Nositel ERC grantu Luděk Brož se svojí spolupracovnicí Virginií Vaté z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS)

Mnozí z nich mají zkušenosti ze zahraničí, například Michal Šípoš, který se zabývá studiem migrace a uprchlíků, v současnosti působí v rámci stipendia na Max Planckově institutu v Halle. Nebo etnolog Luděk Brož, který má za sebou doktorát na univerzitě v Cambridge, loni získal prestižní ERC grant ve výši 51 milionů korun. Ve svých předchozích projektech zkoumal život na sibiřské vesnici, nyní se zaměřil na vztah lovecké komunity, veterinářů a divokých prasat, které nyní ohrožuje epidemie afrického prasečího moru. „Kolem roku 1800 jsme tu prakticky žádné volně žijící prase neměli, všechna byla v oborách, odkud je po roce 1945 „osvobodila“ Rudá armáda. Současný svět je však jejich eldorádem, likvidace mezí, pěstování kukuřice, to všechno jejich rozsáhlému výskytu nahrává. Ale dokáže si někdo představit, co by se stalo, kdyby je všechny zahubil africký mor?“ uvažuje Brož.

Etno1

Ve sbírkách ústavu se nachází i autograf skladatele Leoše Janáčka

Kromě výzkumných projektů ústav vydává dva časopisy, z nichž Český lid vznikl již na konci 19. století, spravuje dvě specializované knihovny, dokumentační sbírku i rozsáhlý fotoarchiv. V nich zájemci najdou jak autografy Otakara Hostinského nebo Leoše Janáčka, tak i jedny z nejstarších zvukových záznamů na fonografických voskových válečcích. „Jenom loni jsme měli na 20 reprodukčních smluv na snímky tzv. cikánského tábora v Letech u Písku – zřejmě jediné dochované fotografie jsou totiž v našem archivu,“ doplňuje ředitel.

Na titulní fotografii zprava: ředitel ústavu Jiří Woitsch, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, členové Akademické rady Antonín Fejfar a Taťána Petrasová

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR

Přečtěte si také