Život na příděl – Věda, každodenní život a politiky dělnické třídy v českých zemích 1914–1918

Život na příděl – Věda, každodenní život a politiky dělnické třídy v českých zemích 1914–1918

Tue Jun 28 10:56:50 CEST 2016

Českou verzi knihy vyhlásil časopis „Dějiny a Současnost“ v roce 2013 jako nejlepší českojazyčnou historickou práci roku. Využití konceptů moderních západoevropských sociálních a kulturních dějin na české matérii se nakonec ukázalo i jako velmi atraktivní pro mezinárodní vědeckou obec, o čemž svědčí v dubnu 2016 publikovaný překlad rozšířeného a dopracovaného textu anglo-americkým nakladatelským domem Berghahn Books.

Daleko za frontami první světové války se v továrnách válečného průmyslu lopotily stovky tisíc dělníků, kterým rozsáhlý konflikt od základu převrátil jejich životy. Muži, ženy i děti v továrnách museli čelit zcela novým formám materiálního nedostatku, který převracel dosavadní společenské vazby a dával naprosto nové významy i nejobyčejnějším činnostem všedního dne jako například kdy, kde, co a s kým jíst. Kniha rekonstruuje zkušenost českých dělníků během první světové války na čtyřech základních úrovních, a sice na úrovni konzumace potravin, fyzické práce, genderu a sociálního a politického protestu.

V případě potravin se Rakousko-Uhersko vyznačovalo značným důrazem na vědecký koncept dostatečné výživy, na základě kterého si stát osoboval autoritu předepsat lidem pracujícím v zázemí příděly jídla, které měly zajistit kapacitu pro jejich fyzickou práci. Jazyk válečných plánovačů a expertů na průmyslovou práci tak ovládl „hon na kalorie“, které bylo nutno poskytnout pracujícím tělům, přičemž však původ těchto kalorií nehrál významnější roli. Nedostatkové hospodářství habsburské monarchie tak mohlo experimentovat s nejrůznějšími, často fakticky nepoživatelnými potravinovými náhražkami, které byly pojímány jako dostatečná „energetická“ náhrada za docházející potraviny.

Obdobně jako příděly potravin byla dávkována i samotná fyzická práce. I zde se uplatnily dobové exaktní vědy, které prostřednictvím přesných měření usilovaly o efektivní pracovní postupy, aby pracující mohli ušetřit co největší množství energie. Pracovní normy válečného průmyslu tak odrážely představu o maximální kalkulovatelnosti lidských pracovních výkonů a autoritativně předepisovaly, kolik práce je nutno v konkrétním čase vykonat a kdy je třeba odpočívat. Nesplnění předepsaných pracovních výkonů z důvodů nespokojenosti s pracovními podmínkami či prostě jen kvůli fyzickému vyčerpání tak mohlo být lehce interpretováno jako sabotáž.


Kučera, Rudolf. Rationed Life. Science, Everyday Life, and Working Class Politics in the Bohemian Lands, 1914–1918. Oxford–New York: Berghahn Books, 2016. 196 s. ISBN 978-1-78533-128-2.

Přesné přidělování dávek potravin i fyzické práce tak vytvořilo během války pevný rámec, který efektivně disciplinoval statisíce pracujících v českých továrních závodech. Šlo přitom o dobu, která byla charakteristická překotnou genderovou diverzifikací pracovní síly. Nejen do továren těžkého průmyslu, ale i do míst spojených se značnou veřejnou autoritou (výpravčí, průvodčí, živnostenské inspektorky, uniformované vojenské síly atd.) pronikalo velmi rychle čím dál tím větší množství žen. Jejich přítomnost v doposud nemyslitelných společenských rolích dále znejišťovala pracující muže v jejich tradiční úloze živitele rodiny i respektovaného subjektu veřejného dění.

Všechny tyto faktory zajistily klid pro válečnou výrobu v prvních letech války, který se však od roku 1917 začal hroutit. Bolševická revoluce v Rusku, nadále se prohlubující nedostatek potravin, místy ústící až v geograficky omezené hladomory, i neustále se stupňující požadavky válčícího státu na intenzitu výroby nabourávaly dříve pevný rámec rakousko-uherské vojenské diktatury, která kombinovala autoritu moderní vědy s autoritou násilných donucovacích prostředků. Zejména ve velkých průmyslových centrech (Praha, Plzeň, severní Čechy, Brno) rostl protestní potenciál, který se naplno projevil v létě 1917 sérií masových stávek, jež poprvé citelně otřásly klidem válečného zázemí. Kniha zde sleduje vznik, průběh a sociální složení jednotlivých velkých protestů v Praze a Plzni a analyzuje důvody jejich úspěchů i selhání.

Kniha je tak českým příspěvkem do v současnosti probíhajících mezinárodních debat o roli vědy, práce a války v moderních společnostech, které současná historiografie intenzivně vede během posledních let. Tyto debaty však byly doposud vedeny spíše západoevropskými a americkými historiky, a práce tak vychází vstříc často zmiňované poptávce po rozšíření geografických horizontů současného historického bádání.

RUDOLF KUČERA,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.