Zahlavi

Vyšlo druhé číslo časopisu Živa

Vyšlo druhé číslo časopisu Živa

Mon Apr 23 13:56:00 CEST 2018

Viry, život ve skleníku nebo také Krkonoše z pohledu mechorostů a lišejníků – nejen těmito tématy se zabývá letošní druhé číslo přírodovědného časopisu Živa.

Populárně-naučný časopis, který přináší příspěvky z biologických oborů, vychází šestkrát ročně v tištěné i elektronické verzi. Vydává jej Nakladatelství Academia za podpory Akademie věd ČR.

Je čas přepisovat učebnice virologie? Viry a symbióza
Viry byly dlouho považovány pouze za parazity více či méně škodlivé pro své hostitele. Převratné objevy posledních let ukázaly, že všudypřítomnost virů, jejich množství, genetická rozmanitost a dynamické symbiotické vztahy s hostiteli je staví do centra vývoje života na Zemi. Většina má patrně s hostiteli komenzální vztahy. Mohou však být „zásobárnou“ sekvencí (a nových funkcí) pro hostitele v případě stresů vyžadujících rychlé změny. Viry v antagonistickém vztahu k hostiteli se nyní zdají být spíše zvláštností. Podílely se a podílejí na vývoji imunitních systémů hostitelů, ovlivňují jejich populace a ekologické vztahy. Viry s mutualistickým vztahem s hostiteli jsou důležité pro přežívání a symbiogenetické viry zanechávají v genomu hostitelů své sekvence využitelné pro případné další vývojové inovace.


Foto: Jitka Štokrová

Život ve skleníku aneb Rozsivky v akci
Rozsivky (Bacillariophyceae, Diatomeae), mikroskopické jednobuněčné řasy s pevnou křemičitou schránkou, se vyskytují ve všech sladkovodních i mořských ekosystémech. Představují dobré indikátory kvality vody a slouží k biomonitoringu povrchových vod a k paleolimnologickým rekonstrukcím globálních změn, včetně klimatických. Kromě toho jsou rozsivky pozoruhodné diploidní organismy s unikátním životním cyklem, v němž se střídá vegetativní dělení a pohlavní rozmnožování. Většina rodů rozsivek ale dosud nebyla při rozmnožování pozorována, takže lze v budoucnu očekávat další překvapivá odhalení.


Foto: Aloisie Poulíčková

Nejprobádanější, nebo neznámé? Krkonoše z pohledu mechorostů a lišejníků
Západní část Vysokých Sudet, kam jsou Krkonoše z hlediska geomorfologického řazeny, patří mezi přírodovědně nejprobádanější území v Evropě. Přestože mechorosty a lišejníky pro svou nenápadnost začaly být ve větší míře studovány až začátkem 19. století, první písemná zmínka o nich pochází od Tadeáše Haenkeho z konce 18. století (1791). Tento všestranný přírodovědec a cestovatel společně s dalšími členy Královské české společnosti nauk realizoval v roce 1786 expedici do Krkonoš. Putovali přes Černou horu na Luční boudu a Sněžku, do Obřího dolu, prozkoumali Sněžné jámy a vrátili se Labským dolem do Vrchlabí. Na své cestě zaznamenávali zejména cévnaté rostliny, ale neopomněli ani nápadnější mechorosty a lišejníky. Zmíněna je tak řada velkých lesních druhů mechů jako rokytník skvělý (Hylocomium splendens), kostrbatec řemenatý (Rhytidiadel – phus loreus), pérovec hřebenitý (Ptilium crista-castrensis), z lišejníků pak mnoho druhů dutohlávek (Cladonia spp.), pukléřka islandská (Cetraria islandica) nebo mapovník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum). Také ale několik pozoruhodných druhů, jež bychom v současnosti označili jako glaciální relikty – z mechů poparka třířadá (Meesia triquetra), z lišejníků pukléřka sněžná (Flavocetraria nivalis), krevnatec věterní (Ophioparma ventosa) nebo paličkovec křehký (Sphaerophorus fragilis).


Foto: Josef Halda


Imunita hmyzu a dalších bezobratlých živočichů 2.
V předchozí části článku (Živa 2018, 1: 32–34) jsme se dozvěděli, že přirozená imunita bezobratlých je založena na tělních bariérách a detailně jsme si popsali buněčné složky imunity. V následujícím dílu se seznámíme s humorální imunitou, kterou zajišťují efektorové molekuly v cirkulující tělní tekutině nebo produkované lokálně v tkáních. Vzájemnou spolupráci buněčných a humorálních složek nacházíme zejména v koagulační kaskádě. Někteří bezobratlí živočichové vyvinuli sociální imunitu nebo jsou schopni modulovat imunitní odpověď, což připomíná adaptivní imunitu obratlovců.


Foto: Pavel Hyršl

Bezobratlí bornejského národního parku Ulu Temburong IV. Hmyz s proměnou nedokonalou
Národní park Ulu Temburong o rozloze 550 km2 leží na severním Borneu ve státě Brunej při hranici s Malajsií. Předmětem ochrany parku je nedotčený nížinný deštný les s dominancí dvojkřídláčovitých (Dipterocarpaceae), les, který na mnoha jiných místech jihovýchodní Asie podlehl zemědělskému rozvoji a odlesňování zas účelem výsadby palmy olejné (Elaeis guineensis), výběrovému kácení dřevin nebo budování krevetích farem. V předchozích dílech seriálu o fauně bezobratlých Ulu Temburong jsme si představili skupiny hmyzu, jejichž vývojový cyklus zahrnuje stadium kukly (s proměnou dokonalou – Holometabola), tedy motýly, brouky, dvoukřídlé, blanokřídlé a některé další řády. V tomto čísle se zaměříme na zástupce hmyzu s proměnou nedokonalou (Exopterygota), kteří ve vývojovém cyklu stadium kukly postrádají. Tato rozrůzněná skupina hmyzích řádů má také osobité životní strategie.


Foto: Petr Kočárek

Připravili: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, ve spolupráci s Danou Drožovou, Živa
Foto: Archiv Živa