Zahlavi

Vědci z AV ČR pomáhají bránit stromy proti škůdcům

Vědci z AV ČR pomáhají bránit stromy proti škůdcům

Mon Mar 07 11:00:00 CET 2016

V posledním desetiletí se v České republice rozšiřuje nový druh významného škůdce smrkových lesů – lýkožrout severský. Tento příbuzný známého lýkožrouta smrkového (obecně zvaného kůrovec) způsobuje kalamitní odumírání smrčin zvláště v oblasti severovýchodní Moravy a Slezska. Kvůli chybějícím informacím o novém škůdci a také jeho odlišnosti od ostatních kůrovcovitých selhávají snahy o odchyt a likvidaci běžnými metodami. Lepší obraně vůči novému škůdci napomůže pětiletý výzkumný projekt, jemuž se začali věnovat entomologové z Biologického centra Akademie věd ČR s finanční podporou Grantové služby státního podniku Lesy ČR.

Vědci z Biologického centra AV ČR s lesníky již spolupracovali v předchozím projektu, v němž se zabývali životním cyklem lýkožrouta smrkového. Čtyřleté pozorování na Lesním závodě Boubín přineslo informace o přezimování i populační dynamice škůdce, podle nichž pak lesníci upravili postupy ochrany lesa před kůrovci. Obdobně budou nyní akademici pomocí nejmodernějších vědeckých metod hledat co nejvíce informací o novém škůdci, aby je mohla lesnická praxe následně využít pro snížení škod, které páchá lýkožrout severský.

„Pravděpodobná příčina šíření lýkožrouta severského z jeho původního areálu, kterým byla severská tajga od Švédska po Sibiř, je klimatická změna a rozšíření smrkových porostů na nepůvodní stanoviště,“ vysvětluje Petr Doležal z Laboratoře aplikované fyziologie hmyzu Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Teorii o šíření díky klimatické změně podporuje i skutečnost, že dříve nebyl lýkožrout severský zaznamenáván v nadmořských výškách nad 600 m nad mořem, přičemž v současnosti nejsou ojedinělé nálezy i nad 1000 m n. m. Jiný geografický původ, ale i vývojová historie lýkožrouta severského jsou důvodem jeho fyziologické odlišnosti oproti dříve studovaným druhům, zejména lýkožroutu smrkovému a lýkožroutu lesklému. Mezi rozdíly v biologii těchto škůdců patří například různá chladová odolnost, jiné chování při vyhledávání hostitelských stromů či jiná denní doba, kdy brouci na stromy naletují. To vše a mnoho dalších aspektů je důvodem, proč tradičně využívané metodiky ochrany lesa před kůrovci nefungují ideálně a musí být dále modifikovány, aby bylo možné snížit poškození porostů.

Většina vědeckých experimentů entomologů z Biologického centra AV ČR je z důvodu aplikovatelnosti výsledků v praxi postavena na terénním pozorování, které je doplněno laboratorními pokusy za kontrolovaných podmínek. Zde lze jmenovat především měření bodu podchlazení (SCP), diferenční skenovací kalorimetrii, nejrůznější techniky pro stanovení energetických rezerv v tělech lýkožroutů, molekulární metody, které vědci využívají pro bližší charakteristiku trávicích enzymů lýkožroutů, a celou řadu dalších technik, z nichž některé vyvinuli či upravili sami českobudějovičtí vědci. „Je to například metodika sledování doletové vzdálenosti kůrovcovitých za pomoci tzv. letových mlýnků vlastní konstrukce, což je zařízení, na němž je možno zjistit, jak velkou vzdálenost hmyz uletí, jakou rychlostí atd., a v neposlední řadě i biochemická metoda posouzení schopnosti letu na základě stavu létací svaloviny,“ doplňuje Petr Doležal.

 

Foto: Petr Doležal, BC AV ČR 
Připravily: Biologické centrum AV ČR a Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR