Zahlavi

Vědci vyvinuli zázračné látky, které pomůžou v léčbě obezity a cukrovky

Vědci vyvinuli zázračné látky, které pomůžou v léčbě obezity a cukrovky

Tue Sep 05 18:11:00 CEST 2017

Hormon, který má vliv na příjem potravy, byl znám už od 90. let. Ale teprve laboratoři doktorky Lenky Maletínské z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd se podařilo tuto látku – odborně neuropeptid – uměle připravit, chemicky modifikovat a přitom zachovat všechny její funkce a účinky. Objev, na kterém se podílel i Fyziologický ústav AV ČR, by tak mohl znamenat přelom v léčbě obezity a cukrovky II. typu. To naznačuje i zájem farmaceutických firem: s nadnárodní společností Novo Nordisk, která sídlí v Dánsku, podepsaly oba ústavy Akademie věd smlouvu o vědecké spolupráci a licenční smlouvu.

 

„V určité fázi do toho musí vstoupit silná profesionální firma, protože náklady na vývoj nových léčiv a licencí jsou obrovské. Čekají nás složité schvalovací procedury a přísné klinické testy, kterým bychom nemohli čelit sami,“ vysvětluje profesor Martin Fusek z Ústavu organické chemie a biochemie, který spolupráci s dánskou firmou připravoval. „Když půjde všechno dobře a bez komplikací, což je pravděpodobnost zhruba jedna ku deseti, tak dobu, za jakou by se lék mohl objevit na trhu, odhaduji v rozmezí osmi až deseti let,“ dodává. 

Podle profesora Fuska je příjem potravy velmi komplikovaná a stále ještě ne zcela probádaná oblast s mnoha mechanismy, do nichž se zapojují různé části těla, včetně mozku. „Pokud bych to měl zjednodušit, tak když se najíme, začne v našem mozku působit hormon, který je jakousi stopkou - vysílá signál, že už bychom jíst neměli. Doktorka Maletínská tento hormon zkoumá posledních sedm let a podařilo se jí připravit látku s podobnými vlastnostmi. Nicméně ještě složitější krok znamenalo, jak tuto látku periferně dostat až do mozku – nakonec se bude podávat injekčně jako inzulin,“ popisuje proces vývoje profesor Fusek.

Látku vědci dosud úspěšně zkoumali na myších (viz obrázek) a potkanech

Nová látka přitom vykazuje překvapivou účinnost – u zvířecích modelů docházelo ke snížení hmotnosti o patnáct až dvacet procent, potom zvíře hubnout přestalo – jako by samo v sobě mělo určitou hranici, za kterou už nepůjde. Jenom pro srovnání – většina nyní dostupných látek dokáže snížit hmotnost o deset procent, a to v kombinaci s velkou silou vůle a cvičením.

Na rozdíl od přirozeného neurohormonu, který v těle vydrží jen několik minut, je syntetický peptid daleko stabilnější. V těle účinkoval i po čtyřiadvaceti hodinách, což znamená, že po tu dobu nedocházelo k ukládání tuků. „A pak se stalo něco, co stále ještě neumíme úplně vysvětlit – látka měla pozitivní účinky i na myši s diabetem typu dvě, které nebyly obézní, ale hubené,“ říká Fusek. V tomto případě by tak látka mohla pomoci nejen lidem, u kterých je cukrovka důsledkem obezity.

 Součástí výzkumu jsou samozřejmě i testy na nežádoucí účinky. „Zajímala nás zejména metabolická rizika, jak to ovlivní játra a ledviny, ale nic jsme nepozorovali. Dokonce se ani nezvyšoval krevní tlak, jak je to běžné u jiných přípravků na hubnutí. Testovali jsme i psychickou oblast, protože jak je známo, jídlo souvisí s pocity štěstí. Nicméně myši byly v psychické pohodě,“ s úsměvem dodává Fusek.

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd