Zahlavi

Téma: EXCELENCE VE VĚDĚ

Téma: EXCELENCE VE VĚDĚ

Wed Mar 22 14:00:00 CET 2017

Cílem asi každého vědce i vědecké instituce je rozvíjet vědu a výzkum na co nejvyšší úrovni a přispět co nejzásadnějším způsobem k rozvoji daného vědního oboru. Z tohoto důvodu se na badatelské scéně skloňuje ve všech pádech a souvislostech slovo EXCELENCE.

Co přesně znamená excelence ve vědě, jak jí dosáhnout a rozvíjet, bylo jedním ze stěžejních témat Pražského fóra o perspektivách evropského neuniverzitního výzkumu po roce 2020 (Prague Forum on the Perspectives of European Non-university Research Beyond 2020), na kterém se 8. března 2017 sešli v Lichtenštejnském paláci na Kampě odborníci z Česka, Francie, Maďarska, Německa, Polska, Slovenska, Španělska a dalších zemí i představitelé EU.

172203-Prazske_forum-(3)
Účastníky Pražského fóra přivítal předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš.

 
Svou účastí vyjadřovali uznání předsedovi AV ČR Jiřímu Drahošovi za jeho působení v Akademii věd a zároveň diskutovali o současné i budoucí roli neuniverzitního výzkumu pro rozvoj vědy a společnosti, ale i pro politiku, o potřebě a způsobech podpory excelentního bádání, otázkách otevřené vědy i úkolech a cílech evropského výzkumného prostoru.

172203-Prazske_forum-(2)
Pražské fórum o perspektivách evropského neuniverzitního výzkumu po roce 2020 hostil Lichtenštejnský palác na Kampě.


Spolupráce s nejlepšími

Maive Rute, zástupkyně generálního ředitele Centra společného výzkumu Evropské komise (Joint Research Centre, European Commission), která mj. významně podporuje investice do znalostí a inovací, jak je předpokládá další rámcový program Evropské unie pro výzkum a inovace Horizon 2020, hovořila o podpoře excelence v evropské vědě i o debatách nad dalším vývojem financování evropského výzkumu, jak převádět výsledky excelentního výzkumu do inovací a ekonomického pokroku. Porovnávala přitom stávající situaci i trendy v USA, Číně a EU jako celku i v jejích různých zemích a konstatovala také, že Česká republika zlepšuje svou vědeckou excelenci.

172203-Jiri_Drahos_Maive_Rute
Zástupkyně generálního ředitele Centra společného výzkumu Evropské komise Maive Rute.

 
Předseda AV ČR Jiří Drahoš v rozhovoru s novináři obrátil pozornost k projektu Spreading Excellence and Widening Participation v rámci programu Evropské komise Horizon 2020 s tím, že cílí na spolupráci skvělých s méně skvělými, čili představuje vlastně motivaci ke spolupráci. Smyslem je, jak zdůraznil, aby Evropa posílila jako celek. I Evropská komise si uvědomuje, že je škoda nepodpořit alespoň velmi dobrý výzkum v části bývalé východní Evropy právě i rozšířením spolupráce s těmi nejlepšími. A to tak, že v příslušném konsorciu bude někdo z opravdu nejexcelentnějších evropských institucí (jako jsou ústavy Maxe Plancka a jiné) i partneři z dalších částí Evropy, například i naší Akademie věd, vysokých škol atd.

 

172203-Prazske_forum-(6)

 
Jiří Drahoš poukázal i na další téma Pražského fóra, totiž problematiku otevřené vědy, včetně otevřeného přístupu k publikacím. Připomněl, že se mnoha lidem ve vědecké sféře nelíbí, že platí za publikace v časopisech a že existuje silné hnutí, které soudí, že data vytvořená ne na firemní bázi, ale za veřejné peníze, ve veřejném výzkumu, by měla patřit všem. Podle jeho slov jde také o jedno z lehce kontroverzních témat, s nímž se všichni samozřejmě neztotožňují.


Jak měřit excelenci?

Martin Stratmann, prezident Společnosti Maxe Plancka (Max-Planck-Gessellschaft) pro vědecký pokrok, nabídl na otázku, co je vlastně excelence ve vědě a jak se dá měřit, dvě odpovědi: „Když se ohlédnete zpět, vidíte, co byla excelence v minulosti. Vidíte například Nobelovy ceny v medicíně, chemii, fyzice… Získali je mimořádní vědci za vynikající výsledky. Můžete se podívat na záznamy publikací, na nejcitovanější badatele atd. Když se ale zeptáte, co bude excelentní věda v budoucnu, je to naprosto něco jiného. Co? Dospěli jsme k velice jednoduché odpovědi, která asi překvapí: když před vámi sedí skvělý vědec, prostě to poznáte. Je však složité říct, jak víme, proč je vynikající. Co ve skutečnosti znamená excelence? Myslím, že je to do velké míry schopnost být naprosto kreativní. Mohl bych se vás také zeptat, jak je to u malířů, jak od sebe rozpoznáte génia a průměrného malíře? Obtížně se to určuje, ale myslím, že i zde jde o kreativitu, schopnost dělat něco nového, porušovat zaběhnutá pravidla – a to platí i pro vědu.“ 

172203-Martin_Stratmann
Prezident Společnosti Maxe Plancka Martin Stratmann.


Podobně vidí mimořádné osobnosti a počiny ve vědě i Günter Stock, prezident federace národních akademií věd ALLEA (European Federation of Academies of Sciences and Humanities): „Výborného vědce dělá čestnost, oddanost, tvořivost, vynalézavost – a také schopnost uvažovat o své práci. To je jedna věc. A pro vysvětlení dalšího předpokladu bych se ohlédl trochu zpátky: nějakou dobu jsem pracoval ve farmaceutickém průmyslu, a když se podíváte na patenty, které tam vznikají, jejich výzkum ukazuje, že více než 60 či 70 procent základní práce na patentu bylo dosaženo vynikající prací v akademii. To jasně demonstruje, že k tomu, abyste později něco vytvořili, potřebujete nejprve základní výzkum. Takže cokoliv uděláme pro zničení této základny, základního výzkumu, je chyba, jež se projeví o deset či patnáct let později.“ (Více viz audionahrávka)

172203-Gunter_Stock
Prezident federace národních akademií věd ALLEA Günter Stock.

 


Rozhovor s prezidentem federace národních akademií věd ALLEA Güntrem Stockem

 

Zajímavý pohled na excelenci ve vědě připojil Edwin J. Kreuzer, prezident Akademie přírodních a humanitních věd v Hamburku (Akademie der Wissenschaften in Hamburg). Připustil, že sice existuje intuitivní cit pro to, co je excelence ve vědě, ale když se snažíme tuto myšlenku analyzovat podrobněji, stává se z ní filozofický problém a daleko obtížněji vysvětlitelný pojem. „V historii jednotlivých vědních odvětví dokážeme s odstupem alespoň deseti let často poměrně jednoduše určit průlomové objevy, klíčové myšlenky a experimenty nebo pozorování. Avšak v této historické perspektivě pomíjíme fakt, že dějiny každého odvětví vypadají při zpětném pohledu přímočařejší, než skutečně byly. Zapomínáme, že hypotézy, které se ukázaly jako nesprávné, jako slepé uličky, také představovaly vynikající vědeckou práci nezbytnou pro to, aby se potvrdilo, že daná myšlenka je neužitečná nebo ji důkazy nepodporují. Opravdová excelence je nezbytná nejen pro objevy a nové plodné myšlenky, ale také pro nalezení důkazů, že některé postupy jsou mylné. A jestli je obtížné identifikovat vynikající výzkum v retrospektivě, je ještě daleko obtížnější určit excelenci v současné vědě nebo činit v tomto ohledu předpovědi do budoucna. Ne vždy je ale třeba přímo excelentní věda – je nezbytné provádět i standardní vědeckou práci a dělat ji spolehlivě. Například u léčebného postupu je nutné porovnat novou a starou metodu a určit, která je lepší, nebo jaký nový přístroj je potřeba vyvinout.“

172203-Edwin_Kreuzer
Prezident Akademie přírodních a humanitních věd v Hamburku Edwin J. Kreuzer.


Jak tedy měřit excelentnost současné vědy nebo dokonce budoucího výzkumu? Impakt faktor a počet publikací či citací nejsou podle Edwina J. Kreuzera vždy objektivním měřítkem. Je zde samozřejmě určitá vazba, ale je slabší, než mnozí věří. Pravidelné používání těchto nástrojů často vede k nesprávným závěrům. Musí se bojovat proti tomu, aby hodnocení byla založena primárně či výhradně na bibliometrických metodách. Je sice třeba tato data brát v úvahu, ale nepovažovat je za absolutní pravdu.

172203-Belobradek_Drahos_Stratmann_Stock
Zleva: místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš, prezident Společnosti Maxe Plancka Martin Stratmann a prezident federace národních akademií věd ALLEA Günter Stock.

 
Jaká je však alternativa? Do určité míry je jí proces recenzního řízení či vzájemného hodnocení (peer review) – i ten má ale své nevýhody: „Je časově náročný a funguje dobře pouze tehdy, pokud jsou vybraní posuzovatelé nejen dobrými vědci, ale také mají otevřený tolerantní přístup k uznání, co je excelentní příspěvek v jejich vlastním oboru. Příliš mnoho vědců, vynikajících výzkumníků, totiž poněkud naivně předpokládá, že jediný správný způsob, jak provozovat vědu, je přesně ten, jakým ji dělají oni sami. Tento postoj má závažné následky, protože můžeme přijít o skutečně slibné vědce i projekty. Měli bychom mít na mysli, že vynikajícího přínosu k vědě lze v procesu bádání dosáhnout velmi rozličnými cestami a na velice rozmanitých úrovních,“ vysvětluje Edwin j. Kreuzer.


Excelentní a cennou vědou tak může být i formulování hypotézy, kterou později někdo jiný vyvrátí a na jejím základě vysloví hypotézu novou. Když někdo vymyslí novou důležitou metodu nebo přístroj, díky nimž se získají důležitá data, nebo se provedou důležité pokusy, jimiž se potvrdí nová myšlenka vyslovená někým jiným apod.

 
Ředitel Leibnizova ústavu pro regionální geografii Leibnizovy asociace (Leibniz-Institut für Länderkunde) Sebastian Lentz připomněl, že základem excelence ve vědě jsou v první řadě spolehlivé a udržitelné mechanismy financování ze strany státu, přístup zdola nahoru (začínající u jednotlivých vědců a jejich týmů až k nadnárodním výzkumným skupinám a k posilování většího počtu tak excelentních vědeckých infrastruktur, jako je ELI v České republice a v Rumunsku) pro dosažení co nejlepších výsledků výzkumu – a to především interdisciplinárního a multidisciplinárního bádání založeného na spolupráci. Zároveň však upozornil, že snaha o excelenci může mít i nezamýšlené důsledky, např. v podobě posílení rozdílů v Evropě. Překonávání těchto rozdílů a strukturálních slabin a podnícení potřebných reforem zůstává jedním z hlavních zájmů a úkolů Evropského výzkumného prostoru (European Research Area) do budoucna.

172203-Sebastian_Lentz
Ředitel Leibnizova ústavu pro regionální geografii Leibnizovy asociace (Leibniz-Institut für Länderkunde) Sebastian Lentz.

 

Připravila: Jana Olivová, Odbor akademických médií SSČ AV ČR
Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR