Zahlavi

Staroslověnština i císařovny v pozdní Byzanci. Vedení AV ČR ve Slovanském ústavu

Staroslověnština i císařovny v pozdní Byzanci. Vedení AV ČR ve Slovanském ústavu

15. 06. 2018

S kyticí v symbolických barvách uvítal předsedkyni Akademie věd Evu Zažímalovou ředitel Slovanského ústavu. „Jsou v ní národní barvy Ukrajiny, jelikož ukrajinštině se zde kromě ruštiny intenzivně věnujeme, ale v obě barvy je možné najít i na rumunské státní vlajce. Rumunština sice nepatří mezi slovanské jazyky, ale okrajově jí v ústavu věnujeme pozornost, neboť přibližně jedna čtvrtina slovní zásoby pochází ze slovanských jazyků,“ řekl ředitel Václav Čermák, který ústav představil jako filologicky zaměřené pracoviště s přesahy do historických věd a kulturních dějin.

„Jsme jediné slavisticky orientované pracoviště s dlouhodobými výzkumnými projekty a velkou zahraniční spoluprací,“ dodal ředitel. Historie přitom ústavu příliš nepřála. „Za poslední století jsme byli různými formami potlačováni, rušeni a zase obnovováni. A je vlastně paradox, že letos slavíme teprve dvacet let novodobé historie,“ řekl ředitel.

Ředitel ústavu Václav Čermák uvítal předsedkyni Evu Zažímalovou s kyticí v symbolických barvách.

Začátky ve 20. letech minulého století však byly velkolepé. Stejně jako v případě Orientálního ústavu se na vzniku pracoviště podílel sám prezident Tomáš G. Masaryk a v jeho vedení stanuli představitelé československých bank, z činnosti hospodářské sekce ústavu měly být podporovány humanitní obory. Ústav tehdy sídlil v Lobkovickém paláci na Malé Straně, v roce 1940 byl však zrušen. I když se jeho činnost podařilo v roce 1946 obnovit, vydržel fungovat sedmnáct let, než ho komunisté kvůli údajným „zbytkům masarykovského režimu“ zase zrušili. Část pracovníků, zejména z byzantologické sekce, tehdy přešla do takzvaného „Úděsu“ neboli Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV. Na své obnovení si ústav musel počkat do začátku 90. let, právně samostatným subjektem se nicméně stal až roku 1998.

Světová staroslověnština

V současné době se ústav opírá o tři „pilíře“, z nichž tradičně silné je oddělení paleoslovenistiky a byzantologie. Zaměřuje se na studium staroslověnštiny a církevněslovanského jazyka a písemnictví, vyšla tu například Staroslověnská modlitba proti ďáblu, což je nejstarší doklad exorcismu ve velkomoravském písemnictví. Historickým počinem bylo vydání čtyřdílného Slovníku jazyka staroslověnského. Ten vznikal od roku 1966 do roku 1998 a jazykovědci ho předloni rozšířili o pátý svazek - obsahuje dodatky k I. dílu, na kterých se pracovalo šest let. „Jde o největší slovník staroslověnštiny na světě a neumím si představit, že by ho ještě někdy něco dokázalo překonat. V tomto výzkumu jsme skutečně na světové špičce,“ řekl vedoucí oddělení Štefan Pilát s tím, že nyní v rámci projektu NAKI vzniká mimořádný digitální portál staroslověnštiny GORAZD. Dokončený by měl být do roku 2020. Je však třeba zmínit také světově unikátní Řecko-staroslověnský index: slovník, jehož zpracování je zaštítěno Mezinárodní unií Akademií v Bruselu.

Místopředseda AV ČR Jan Řídký v diskusi s vedoucím oddělení paleoslovenistiky a byzantologie Štefanem Pilátem.

Byzantologická sekce pak zkoumá především dějiny Byzantské říše, Velké Moravy a oblasti byzantsko-slovanských vztahů. Jeden ze současných projektů se zabývá životy dosud opomíjených pozdně byzantských císařoven. Má výmluvný název: Nevěsta-cizinka, vyslankyně a zbožná žena: císařovny v pozdní Byzanci (1204–1453).

Mluvnice ukrajinštiny i ruská emigrace

Symbolickým druhým pilířem je oddělení slavistické lingvistiky a lexikografie, které zkoumá výzkum slovní zásoby, gramatického systému a nářečí slovanských jazyků. Zásluhy má na vzniku Velkého česko-ruského slovníku, který se v současné době digitalizuje, ale také na Ukrajinsko-českém a česko-ukrajinském slovníku, vznikla tu i vůbec první česky psaná Mluvnice současné ukrajinštiny. Vědci také zkoumají slovní zásobu lužické srbštiny či kašubštiny stejně jako karpatská nářečí z východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Výsledkem jsou ceněné publikace jako Ukrajinská nářečí Slovenska. Výzkum a zvukové zápisy z let 1957–1967 či Vyprávění a písně Rusínů z východního Slovenska, které vycházejí z nářečního materiálu, shromážděného českými jazykovědci v 50. a 60. letech v oblasti východního Slovenska.

Ředitel Slovanského ústavu Václav Čermák během své prezentace.

Chloubou oddělení dějin slavistiky a slovanských literatur jsou čtyři svazky knižní bibliografie v projektu Slavica v české řeči, které se opírají o kartotéku časopiseckých i knižních překladů ze slovanských jazyků do češtiny. Ta v současnosti obsahuje na dva miliony záznamů, z nichž knižně se jich dosud zpracovalo přes 15 000, obdobný počet je v elektronické podobě. Mezi současné projekty oddělení patří např. Literatura a lidské vědění, Krym jako křižovatka kulturní paměti, česko-bulharské literátní vztahy.

Součástí návštěvy byla i prohlídka celé budovy Slovanského ústavu ve Valentinské ulici na Starém Městě.

Specifikem tohoto oddělení je výzkum zaměřený na ruskou emigraci v meziválečném Československu. I zde jde o unikátní výzkum, díky němuž se podařilo vybudovat rozsáhlý zvukový archiv. Vznikla i edice komentovaných přepisů osobních vzpomínek či úspěšná výstava v letohrádku Hvězda nazvaná Zkušenost exilu, kterou doprovázela knižní publikace.

 „V éře globalizace, kdy se slovanství a slovanské myšlenky zneužívají, máte jedinečnou příležitost, jak nám pomoci v orientaci. Slovanství je součástí českých národních dějin a kultury,“ řekl na závěr diskuse s vedením místopředseda Akademie věd Pavel Baran.

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR