Zahlavi

Předsedkyně navštívila Ústav dějin umění

Předsedkyně navštívila Ústav dějin umění

Wed Jun 06 09:52:58 CEST 2018

Předsedkyně Eva Zažímalová navštívila Ústav dějin umění. Za doprovodu místopředsedy Pavla Barana a členky Akademické rady Markéty Pravdové si tentokrát prohlédla pracoviště z oblasti humanitních a společenských věd, založené v roce 1953 pod názvem Kabinet pro teorii a dějiny umění. Jeho hlavní náplní je systematický výzkum dějin a teorie výtvarného umění, včetně architektury, urbanismu, výtvarné kritiky, oborové historiografie, estetiky a památkové péče. Výzkum je realizován v širokém časovém rozmezí od středověku po současnost a dotýká se jak českého, tak světového umění.

„Ústav zásadním způsobem přispívá k poznání a ochraně evropských kulturních hodnot. Badatelské projekty mají většinou kolektivní charakter a jsou založeny na spolupráci odborníků jednotlivých odděleních ústavu. Velmi častá je spolupráce s dalšími institucemi doma i v zahraničí,“ specifikuje činnost pracoviště ředitel Tomáš Winter.

Mezi nejvýznamnější úkoly pracoviště patří práce na soupisech uměleckých památek Čech, Moravy, Slezska a Prahy. Soubor bude uzavřen v nejbližších letech zbývajícími moravskými svazky a jako celek je cenným zdrojem informací nejen pro profesionální památkovou péči, ale i pro široký okruh čtenářů. Stejně důležitým směrem výzkumu je zpracování Dějin českého výtvarného umění, které bylo nedávno završeno vydáním jedenáctého svazku odborně náročné řady. Doposud však chybělo jednosvazkové dílo přibližující zahraničnímu i domácímu čtenáři přístupnější formou dějiny českého umění od jeho počátků po současnost.

Tisíc stran v jednom svazku

Tuto mezeru nyní vyplnila unikátní knižní publikace nazvaná Dějiny umění v českých zemích 800 – 2000. Bohatě ilustrovaný svazek zpracovává proměny umělecké tvorby v českých zemích od Velké Moravy po současnost v gargantuovském rozsahu jednoho tisíce stran a představuje nejvýznamnější umělecké osobnosti, od mistra Theodorika až po Federica Díaze. Využívá přitom maximální možné šířky knižního hřbetu. „Není to při váze 3,7 kg rozhodně kniha do postele…,“ dodává editorka Taťána Petrasová.

 

Zleva: editoři publikace Taťána Petrasová (členka Akademické rady AV ČR), Rostislav Švácha, ředitel pracoviště Tomáš Winter a předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová

„Jako biochemik jsem tady trochu na tenkém ledě, ale je to impozantní kniha. Když má člověk v rukách takové dílo, uvědomuje si, jak je důležité zajímat se o to, co vytvořili naši předkové. Věřím, že si najde mnoho čtenářů,“ řekla předsedkyně Eva Zažímalová, která první výtisk knihy obdržela jako dárek.

„S Rostislavem Šváchou a třemi desítkami spolupracovníků jsme projektu věnovali téměř 14 let. Každý z autorů o svém tématu chtěl samozřejmě říci co nejvíc a naší nevděčnou rolí pak bylo škrtat, vracet a smlouvat o každý odstavec. Byl to vícesměrná výměna názorů mezi editory, autory, překladateli, grafiky, nakladateli, tiskaři a znovu editory, prostě neustálý přísun kyslíku,“ popsala tvůrčí proces Taťána Petrasová.

Dílo opatřené graficky střízlivou obálkou vychází v české i anglické verzi v koprodukci dvou nakladatelství, Arbor Vitae a Artefacum (nakladatelství Ústavu dějin umění).

Josef Sudek v roli dokumentaristy

K významným počinům Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky patří i aktuální výstava světoznámého fotografa Josefa Sudka v Galerii Hlavního města Prahy s názvem „Josef Sudek: Topografie sutin“, kterou připravili Vojtěch Lahoda, Katarína Mašterová a Mariana Kubištová v rámci úkolu nazvaného Sudek Project, podporovaného Ministerstvem kultury v programu NAKI. Expozice, kterou přibližují i webové stránky www.sudekproject.cz, má i svou menší putovní verzi, jež byla představena již letos v lednu v Düsseldorfu a míří dál do Milána, Říma, Paříže a Varšavy.

Těsně po skončení druhé světové války v roce 1945 se Josef Sudek, solitér proslavený nezaměnitelnou poetikou orosených oken svého ateliéru, vydal do ulic Prahy, aby dokumentoval škody napáchané válkou. Vznikl tak unikátní soubor bezmála čtyř set snímků uměleckého charakteru, který zachycuje zničené stavby, deinstalované sochy či ochranná protipožární a protiletecká opatření. Výstava v GHMP představuje asi třetinu z těchto dosud nevystavených fotografií formou originálních Sudkových pozitivů, ale i nových zvětšenin, které ze Sudkových negativů zpracoval Vlado Bohdan. Autoři ji také doplnili o snímky dalších fotografů, kteří podobně jako Sudek, tyto události zaznamenali.

 

Ve fotoateliéru zleva: členka Akademické rady Markéta Pravdová, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, Vlado Bohdan (autor newprintů) a místopředseda AV ČR Pavel Baran

Centrum pro výzkum fotografie

Instituce spravuje rozsáhlé dokumentační fondy – jenom z díla zmíněného Josefa Sudka jde o unikátní soubor více než 13 tisíc negativů a šesti tisíc pozitivů. V březnu letošního roku v ústavu vzniklo nové Centrum pro výzkum fotografie, které má ambici stát se jedinečnou platformou mezioborového výzkumu v České republice.

Ve fotoateliéru zleva: ředitel ÚDU Tomáš Winter, členka Akademické rady Markéta Pravdová, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová a místopředseda AV ČR Pavel Baran.

 „V naší restaurátorské dílně specialisté díla desetitisícové sbírky ošetřují, následně digitalizují a postupně zpřístupňují veřejnosti. Jedná se o unikáty např. z 19. století, které souvisejí s počátky tohoto oboru v Čechách. Centrum vyvíjí také řadu mezinárodních aktivit, jako jsou vědecké konference a výstavy,“ vysvětluje návštěvě zaměření centra ředitel Tomáš Winter v tvůrčí dílně fotoateliéru. Ten je vybaven profesionální laboratoří pro zpracovávání černobílých negativních i pozitivních fotomateriálů, skenery k digitalizování a špičkovými digitálními fotoaparáty Phase One.

Kromě fotografických děl disponuje pracoviště i sbírkou grafiky, historických plánů a písemných pramenů, součástí jsou i osobní pozůstalosti, jako např. historika umění Vincence Kramáře (1877–1960), který patřil k nejvýznamnějším sběratelům moderního umění v Čechách. Zájem o tento fond je také v zahraničí,  včetně Výzkumného centra Leonarda A. Laudera pro moderní umění při Metropolitním Muzeu v New Yorku. „Spolupracujeme s nimi na kritickém edičním zpřístupnění Kramářových poznámek k výstavě Piccasových obrazů v galerii Thannhäuser v Mnichově roku 1913,“ říká ředitel Ústavu dějin umění Tomáš Winter.

Boj o památky

Nejde vždy však jen o minulost, jak ukazuje kauza kolem Libeňského mostu, proti jehož bourání se Ústav dějin umění kategoricky postavil. Podobně se historici umění snažili zabránit i demolici obchodního domu Máj, který se stal zejména díky aktivitě profesora Rostislava Šváchy národní kulturní památkou. Bohužel ve věci záchrany domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice byl hlas Ústavu dějin umění i široké odborné veřejnosti příliš slabý proti vlivu a ekonomickým zájmům investora.

Velkou pozornost poutá i pětiletý badatelský projekt, který v českých i německých archivech sleduje osud movitého majetku kulturní povahy, konfiskovaného na základě dekretů prezidenta republiky (www.konfiskovanepamatky.udu.cas.cz). Financuje ho Ministerstvo kultury v rámci projektu NAKI a má výmluvný název: „Hledání provenience movitých kulturních statků zestátněných v roce 1945 občanům německé národnosti v severočeském regionu”. Většina těchto předmětů se dodnes nachází ve státním majetku.

Pozvánka na konferenci ke konfiskovaným památkám

Připravila: Miroslava Kaňková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AVČR
Foto: Jitka Walterová, Ústav dějin umění AV ČR