Zahlavi

Hrozí ničivý výbuch vulkánu Agung?

Hrozí ničivý výbuch vulkánu Agung?

07. 12. 2017

Vulkán Agung na indonéském ostrově Bali je součástí rozsáhlého sopečného řetězce, do něhož mj. patří vulkány Krakatau a Tambora, proslulé ničivými erupcemi v 19. století. Letošní erupce vulkánu Agung, která započala 21. listopadu 2017, ukončila více než 50 let trvající období klidu po ničivém výbuchu v roce 1963 – nejsilnějším v Indonésii ve 20. století.

Vulkán Agung vykazoval zvýšenou seismickou aktivitu od poloviny září 2017. Obavy z možné erupce nakonec vyústily v evakuaci desítek tisíc obyvatel okolních vesnic v okruhu 10 kilometrů. Vlastní erupce započala 21. listopadu a dosud vedla mj. k několikadennímu uzavření mezinárodního letiště na Bali.



„Výbuchy sopek podobně jako zemětřesení pokaždé vzbuzují silný mediální ohlas. Je to především tím, že jsou nádherné a zároveň nebezpečné a lidi lákají k jejich zdolání navzdory tomu, že to bývá zpravidla hodně obtížné,“ vysvětluje ředitel Geofyzikálního ústavu AV ČR dr. Aleš Špičák, který poutavé téma vulkánů představil na přednášce 6. prosince 2017 v hlavní budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze.


Ředitel Geofyzikálního ústavu AV ČR Aleš Špičák

S jakými projevy sopečných erupcí se setkáváme nejčastěji? Jak se mohou projevit v celoplanetárním měřítku?
Záleží na tom, jak rozumíme slovu „nejčastěji“. Nejvíce erupcí se odehrává pod mořskou hladinou – asi 80 % ročního úhrnu magmatu se vylévá na mořské dno. Z pohledu sdělovacích prostředků – a tedy co do společenského významu – jsou nejčastější ničivé projevy sopek na tzv. konvergentních okrajích litosférických desek, kde do sebe desky čelně narážejí, jako je tomu kromě Indonésie například na Filipínách, v Japonsku, na Kamčatce, na západě USA, v Peru a Chile. Nejsilnější erupce ovlivňují prostřednictvím vyprodukovaného jemného popela a aerosolů klima na celé planetě – tedy i ve střední Evropě.

Jaké jsou příčiny aktuální erupce na ostrově Bali?
Podsouvání dna Indického oceánu (respektive indo-australské litosférické desky) pod indonéské souostroví, které tvoří jižní okraj desky euro-asijské. Desky se zde střetávají rychlostí kolem 8 centimetrů za rok. V hloubce kolem 100 kilometrů se zanořující se indo-australská deska prohřeje a stlačí natolik, že se začne natavovat horninový materiál a postupně vystupovat ve formě magmatu až na zemský povrch.



Co se dělo při erupci v roce 1963 a jak ničivá byla? Projevily se její následky i ve větším měřítku?
Erupci lze co do síly přirovnat ke známější erupci sopky Mt. Saint Helens ve státě Washington v roce 1980. Začala v únoru 1963 zvýšenou seismickou aktivitou, brzy následoval objemný lávový proud. 17. března nastala první ničivá erupce, následovaná pyroklastickými proudy a bahnotoky – tzv. lahary. Druhá ničivá erupce přišla 16. května. Při obou z nich dosáhl sloupec vyvrženin do výše 20 kilometrů. Slabé erupce a pyroklastické proudy pokračovaly až do ledna 1964. Aerosoly z erupce ovlivnily vlastnosti stratosféry nad jižní polokoulí.

Lze sopečné erupce dostatečně předpovídat – respektive, proč to neumíme? Na co konkrétně se v této oblasti zaměřují vědci v Akademii věd?
Jak je zřejmé z nynější aktivity vulkánu Agung, lze s dostatečným předstihem předpovědět vulkanickou krizi sopky, ale bohužel nikoli přesný časový scénář a charakter a rozsah erupce. V Akademii věd a na nám blízkých geovědních pracovištích českých univerzit máme předpoklady se do efektivního sledování nebezpečných a málo probádaných vulkánů zapojit. Umíme zřizovat spolehlivá uskupení seismických stanic nad zájmovou oblastí, takzvané seismické sítě, umíme rychle a přesně zpracovat obrovské množství takto získávaných údajů a určovat důležité parametry i velmi slabých zemětřesení – jejich polohu, hloubku, velikost. Dokážeme odlišit různé typy seismických jevů – například jakou roli při jejich vzniku hrála přítomnost fluid, magmatu apod. Pro zahraniční uplatnění našich schopností nám chybí jednak podpora Grantové agentury České republiky, jednak nám, vědeckým pracovníkům, větší kuráž se na tak nejistou půdu a mezi obrovskou konkurenci pustit.



Monitorujete rovněž české sopky a jejich aktivitu? Na jaké lokality se u nás zaměřujete?
České sopky vyžadují jiný typ vulkanologických analýz, než je například monitorování seismické aktivity, neboť nejsou aktivní. Uplatňuje se především podrobné geologické mapování, petrologické rozbory vulkanických hornin a analýza struktur těchto hornin, což v souhrnu umožňuje rekonstruovat podmínky vzniku „našich“ vulkánů v minulosti a ozřejmit charakter jejich tehdejší aktivity. S našimi nejmladšími čtvrtohorními sopkami v západních Čechách patrně volně souvisí tamní současná velmi specifická zemětřesná činnost, kterou sleduje a vyhodnocuje sestava více než dvaceti seismických stanic, jejichž aktuální výstupy lze sledovat na webových stránkách Geofyzikálního ústavu AV ČR.

Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Michael W. Ishak, Wikimedia Commons