Zahlavi

EKOLOGIE INVAZÍ

EKOLOGIE INVAZÍ

Tue Aug 08 02:15:00 CEST 2017

Nepůvodní flóry celého světa

Skočec obecný, šťavel růžkatý, šrucha zelná nebo kalužnice indická. Pod těmito poetickými jmény se ukrývají nepůvodní invazní druhy rostlin, jimž se podařilo zdomácnět v nových částech světa. Šestileté úsilí mezinárodního týmu botaniků a rostlinných ekologů z Česka, Německa, Rakouska a Británie, doplněného o spolupracovníky z dalších 19 zemí, vyústilo letos v první komplexní publikaci popisující světovou nepůvodní a invazní květenu. 

Autorský kolektiv Petra Pyška z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Přírodovědecké fakulty UK v Praze představil v časopise Preslia globální zákonitosti geografického rozšíření naturalizovaných flór, jejich taxonomické a fylogenetické složení a faktory určující rozdíly v druhové bohatosti mezi pevninou a ostrovy.

 

Tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes), která pochází původně z Jižní Ameriky, je jedním z nejrozšířenějších invazních druhů na světě – na snímku invaze na Havajských ostrovech. (Foto: Martin Hejda, Botanický ústav AV ČR)

 

Studie se zakládá na datech z nedávno vytvořené databáze GloNAF (Global Naturalized Alien Flora), jež obsahuje informace o rozšíření nepůvodních druhů rostlin, jak se jim podařilo po zavlečení zdomácnět ve 482 pevninských regionech a na 361 ostrovech.

„Význam studie spočívá mj. v tom, že jde o první globální zpracování pro rostliny, v jejichž případě podobný přehled, na rozdíl od ptáků, savců či plazů, chyběl. Rostlinných druhů je totiž mnohem více než obratlovců, a tak údaje byly dlouho kusé a roztroušené. Naše práce tuto mezeru zacelila,“ vysvětluje Petr Pyšek.

Oblasti s největším podílem naturalizovaných druhů v místních flórách, představující tzv. „hotspots“ světových invazí rostlin, nalezneme na západě i východě Severní Ameriky (například Kalifornie je s 1753 naturalizovanými druhy vůbec nejbohatší oblast na světě), v severozápadní Evropě, jižní Africe, jihovýchodní Austrálii, na Novém Zélandu a rovněž v Indii. Zamíříme-li na ostrovy, ohnisko představuje především oblast Tichého oceánu.

Zatímco na ostrovech rozhoduje o míře zasažení rostlinnými invazemi jeho poloha a další zeměpisná kritéria, v pevninských oblastech má klíčový vliv klima spojené s příslušností k biogeografické oblasti a výkonnost ekonomiky. Oblasti s mírným klimatem jsou nejbohatší (hostí přes 9000 naturalizovaných druhů rostlin), v tropech jich nalezneme téměř 7000, v oblastech se středomořským či subtropickým klimatem 3000. Ani taková Arktida není invaze ušetřena – vědci zde registrují přes 300 zdomácnělých druhů rostlin.

V souhrnu hostí Nový svět téměř 10 000 druhů naturalizovaných rostlin, tedy o 2000 více než Starý svět, což je dáno historickými souvislostmi.

 

Jihoafrická rostlina kosmatec jedlý (Carpobrotus edulis) je běžnou složkou pobřežní vegetace po celém světě. (Foto: Petr Pyšek, Botanický ústav AV ČR)

 

„Díky studii známe rozšíření každého z více než 13 000 rostlinných druhů tvořících světovou nepůvodní flóru, kterou tvoří druhy úspěšně zdomácnělé mimo oblasti svého původního rozšíření,“ upřesňuje Petr Pyšek. Zhruba 10 nejrozšířenějším druhům se podařilo zdomácnět přibližně na třetině zemského povrchu.

Ten nejhojnější, v Česku běžný mléč zelinný, se vyskytuje dokonce téměř na polovině planety. Rozšířenými druhy jsou například i skočec obecný, šťavel růžkatý, šrucha zelná, kalužnice indická a mnohé i u nás běžně se vyskytující plevele, jako jsou merlík bílý, kokoška pastuší tobolka, ptačinec žabinec či ježatka kuří noha.

 

Mléč zelinný (Sonchus oleraceus), středně vysoká, žlutě kvetoucí plevelná rostlina, se vyskytuje na polovině zemského povrchu. (Foto: Tony Wills, Wikimedia Commons)

 

Vůbec nejrozšířenější invazní rostlinou je středoamerický keř libora proměnlivá, která působí problémy ve více než třetině světa. Příkladem takto problematické vodní rostliny je třeba tokozelka, známý vodní haycint.

„Podrobný přehled jako o druzích máme také o zastoupení jednotlivých botanických rodů a čeledí. Víme tak, že nejlepší předpoklady k úspěšné naturalizaci mají trávy, vikvovité či růžovité rostliny nebo borovice. Důležitý poznatek odhalila analýza fylogenetického postavení čeledí. Rostlinné čeledi se zvýšeným naturalizačním potenciálem nejsou z hlediska příbuznosti na evolučním stromě rozmístěny náhodně, což umožňuje identifikovat skupiny, které při případném importu či pěstování mohou představovat riziko,“ doplňuje spoluautor studie Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR.

 

Skočec obecný (Ricinus communis) původně pochází ze severovýchodní Afriky a jihozápadní Asie. Semena obsahují jed ricin – smrtelná dávka pro dospělého člověka je 15–20 semen. (Foto: Roland zh, Wikimedia Commons)

 

Petr Pyšek vysvětluje, že nová studie zaznamenala daný stav poznání. „Údaje budeme samozřejmě dále doplňovat a zpřesňovat. Jelikož ale data, jež jsme představili, ukazují také na mezery v současných znalostech, umožní nám to vymezit oblasti, do nichž musíme napřít úsilí a chybějící informace získat.“

 

Připravili: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR a Botanický ústav AV ČR
Foto: Botanický ústav AV ČR, Wikimedia Commons

 

EKOLOGIE INVAZÍ - Nepůvodní flóry celého světa
EKOLOGIE INVAZÍ - Globální ohniska nepůvodních rostlin a živočichů
EKOLOGIE INVAZÍ - Lidské štěstí a nepůvodní druhy