Zahlavi

Český a slovenský pohled na osmičkové roky, které přepsaly historii

Český a slovenský pohled na osmičkové roky, které přepsaly historii

Thu Oct 25 11:50:56 CEST 2018

Čeští a slovenští historici se sešli v prostorách Akademie věd ČR, aby diskutovali o letech 1848, 1918, 1938, 1948 a 1968. Seminář nazvaný Osmičkové roky v retrospektivě dějin zdůraznil národní mýty a konstrukty, s kterými Češi a Slováci vstupovali do společného státu.

„Sešli jsme se v období, které je velice nabité, až přebité, historickými reminiscencemi, připomínkami a oslavami, a naše dnešní setkání by se mohlo zdát jednou z perliček na růženci těchto událostí. Ale je přece jen z těchto oslav vybočuje,“ řekl na úvod místopředseda Akademie věd Pavel Baran. Podle něho jde o „pokus připomenout, jak byly tyto mezníky vnímány z perspektivy dalších podobných zlomů, což není úplně běžný přístup“. Poté Baran zdůraznil, že se na přípravách semináře kromě Historického ústavu AV ČR podílela i Česko-slovenská komise historiků a je to důkaz, že „napříč hranicemi a národy spolu dokážete mluvit“.

Jak sklopit pravici Ľudovíta Štúra

Na jeho vystoupení navázala přednáška slovenského zástupce Romana Holce, který je předsedou slovenské části Komise. Svou přednášku nazvanou Reflexe revoluce 1948/9 při oslavách vzniku státu na Slovensku začal citátem: „Bije zvon slobody, čujte ho národy.“ Jde o báseň bojovníka za práva Slováků J. M. Hurbana, kterou přivítal revoluční převrat v roce 1848.

„Každý nový stát si konstruuje svůj vlastní příběh a v podmínkách nového státu byla potřeba vytvořit nové československé dějiny, aby i Slováci měli pocit, že sehrávají úlohu státotvorného národa,“ řekl Roman Holec, který patří mezi nejčastěji vystupující slovenské řečníky v zahraničí.

Seminář zahájil místopředseda AV ČR Pavel Baran (vpravo), vedle něj historici Robert Kvaček, Roman Holec a Jan Němeček

Potom na konkrétních příkladech pomníků a památníků ukazoval, jakým způsobem Slováci leckdy krkolomně spojovali oslavy republiky se slovenským národním povstáním. Výmluvným mementem je osud monstrózního pomníku Ľudovíta Štúra v Modře, který byl výsledkem celonárodní sbírky a jeho slavnostní odhalení se plánovalo k 20. výročí vzniku republiku v říjnu 1938. Výrobu a přepravu mramoru však zkomplikoval německý anšlus Rakouska, takže pomník nebyl včas hotový. Proti opožděnému odhalení v červnu 1939 za přítomnosti prezidenta a katolického kněze Josefa Tisa protestovali evangelíci, kteří sbírku organizovali. Na odhalení v říjnu 1945 nepřijel prezident Edvard Beneš a autor sochy Frico Motoška později emigroval, takže nemusel být svědkem debat o tom, že jeho Štúr má germánské rysy a příliš vzpřímenou pravici, kterou je potřeba sklopit a zkrátit.

Neruda učil Čechy chodit rovně

Českou reflexi doplnil doyen české historické vědy Robert Kvaček, který rok 1848 hodnotil jako „zázemí a argument pro český státoprávní program a československou státní ideu“.

Ve svém vystoupení hojně citoval z děl soudobých českých spisovatelů, a to zejména Jana Nerudy. „Neruda učil Čechy chodit rovně,“ uvedl Kvaček a připomněl Nerudovu Romanci o jaře 1848: „Čas oponou trhnul - a změněn svět!/ kam, kam padlo lidstvo staré?/ Ej, kamkoli tázavý letěl hled,/ vše nové, tak mladě jaré!“

Na semináři vystoupili také Jan Rychlík, který se věnoval roku 1918 optikou pozdějších let 1938, 1948 a 1968 a Dušan Kováč, který stejné téma připomněl ze slovenské perspektivy.

Na titulní fotografii pomník Ľudovíta Štúra při odhalení v říjnu 1945

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Jaroslav Novotný, Historický ústav AV ČR

Související články:

Historie není jen soupis suchopárných dat, říká autorka knižní novinky