Přivádět na svět děti je morálně problematické, říká filozof

Každý z nás tím, že se narodil, utrpěl újmu. Kvalita i toho nejlepšího lidského života je velice bídná. Plodit potomky je tudíž nesprávné a jedinou morálně přípustnou volbou je poklidně vymřít. S těmito tezemi přijel do Prahy jihoafrický filozof David Benatar, nejznámější současný představitel tzv. antinatalismu, myšlenkového směru, který narození přiřazuje zápornou hodnotu.

David Benatar má své teze pečlivě podpořené propracovanými argumenty a předem počítá s kritikou. Kontroverzností svých závěrů si je vědom a je připraven čelit protiargumentům. „Většina lidí, pod vlivem mocných biologických dispozic k optimismu, shledá tento závěr (tedy že příchod na svět je vždy újmou) nesnesitelným,“ říká David Benatar, který byl hlavním řečníkem konference Anti-Natalism Under Fire (volně přeloženo jako Antinalismus pod palbou) pořádané na konci května Ústavem státu a práva AV ČR ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR.

Je existence vždy utrpením?

Benatarovo přesvědčení se zakládá na argumentu axiologické asymetrie, který srovnává dva scénáře: v jednom z nich nějaká bytost, označme si ji X, existuje, v druhém X neexistuje. Pro X v prvním scénáři (X existuje) platí následující dvě tvrzení:

1/ Přítomnost utrpení je špatná (-)

2/ Přítomnost potěšení je dobrá (+).

Pro X v druhém scénáři (X neexistuje) zase platí následující dvě tvrzení:

3/ Nepřítomnost utrpení je dobrá (+)

4/ Nepřítomnost potěšení není špatná (0)

Srovnáme-li oba scénáře, snadno si uvědomíme, že zatímco první zahrnuje plusy i mínusy (pozitivní i negativní hodnoty), druhý zahrnuje jeden plus a jednu hodnotu neutrální. Z toho plyne, že druhý scénář je lepší pro libovolnou lidskou bytost (neobsahuje nic negativního), jinými slovy, přechod od neexistence k existenci vždy zahrnuje újmu.

„Pokud rodiče přivedou na svět dítě, způsobí mu újmu. Tento závěr je opravdu velmi obtížné přijmout, ale pokud má Benatar pravdu, bylo by pro každého z nás lepší, kdybychom se nikdy nenarodili. Být rodičem proto není morálně přípustnou volbou,“ vysvětluje David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR, který byl jedním z těch, kdo Davida Benatara do Prahy pozvali.

Sotva se narodil, už trpí. Nebo ne?

David Černý se závěry Davida Benatara nesouhlasí, a uvítal proto příležitost setkat se s ním osobně a jednotlivé argumenty a protiargumenty si napřímo vyříkat. Možnost setkat se s jedním z nejoriginálnějších současných myslitelů a diskutovat s ním jeho teorii využili i mnozí další zájemci, kteří se zúčastnili konference i dalšího programu (např. následné přednášky na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, kterou měl David Benatar na trochu jiné, byť neméně kontroverzní téma – sexismus naruby neboli diskriminace mužů a chlapců).

Nesouhlasíš? Nabídni jiný argument!

„Mnozí budou mít tendenci moje argumenty zavrhovat, a to příliš ukvapeně,“ píše David Benatar v knize, která v češtině vyšla pod názvem Nebýt či být, s podtitulem O utrpení, které přináší příchod na tento svět (v originálním znění Better Never to Have Been).

Ať už s Benatarovým antinatalismem souhlasíme, nebo k němu máme vážné výhrady, neměli bychom jeho myšlenky jen tak označit za bláznivé. Měli bychom jít argument po argumentu a rozebrat je. To si myslí izraelský filozof, který přijel na pražskou konferenci, Saul Smilansky z Haifské univerzity.

-          O Saulu Smilanském jsme psali už při jeho předešlé návštěvě Prahy: Svoboda vůle a její vztah k morální a právní odpovědnosti

Účastníci pražské konference Anti-Natalism Under Fire rozhodně byli připraveni předložit Benatarovi své protiargumenty a udělali to. Jedním z nich byl Iddo Landau taktéž z Haifské univerzity, autor nedávno vydané knihy Finding Meaning in an Imperfect World (česky zatím nevyšla, přeložit se dá jako Hledání smyslu v nedokonalém světě).

Hledání smyslu bytí v nedokonalém světě

Landau ve svém příspěvku reagoval zejména na Benatarovu nejnovější knihu (The Human Predicament: A Candid Guide to Life's Biggest Question, vyšla v Oxfordu v roce 2017, česky zatím nikoli, přeložit se dá jako Lidský úděl: Upřímný průvodce po největší otázce života). „Před lidi s optimistickým náhledem na svět, jako jsem já, tato kniha předkládá závažné výzvy,“ míní Landau.  

Iddo Landau je přesvědčený, že lidský život má smysl, třebaže žijeme ve světě, který má k dokonalosti daleko. Uvědomuje si to i díky tomu (anebo přesto?), že určitou dobu působil jako dobrovolník s pacienty s rakovinou.

David Černý si velmi cenil také příspěvku Christiana Pillera z Yorkské univerzity, který se formálními prostředky pokusil ukázat nekorektnost Benatarova axiologické asymetrie.

Antinatalismus není úplnou novinkou, jeho představitelem byl kupříkladu i německý filozof 19. století Arthur Schopenhauer a příbuzné myšlenky najdeme i u Fridricha Nietzscheho.

„Pomyslete si, že by akt plození neprovázela ani potřeba, ani slast, nýbrž že by to byla věc čistě rozumové úvahy. Mohlo by pak ještě lidské pokolení existovat?“           Arthur Schopenhauer

K antinatalismu se hlásí i novodobí odpůrci rodičovství, kteří plánovaně odmítají z nejrůznějších důvodů počít děti. David Benatar se nicméně od těchto antirodičů distancuje. „Můj antinatalistický názor je jiný. Vychází nikoliv z nelásky k dětem, ale z přání zabránit utrpení potenciálních dětí a posléze dospělých, kterými by se tyto děti staly,“ míní David Benatar.

Antinatalismus pod palbou

Cílem pražské konference nebylo podle Davida Černého rozvíjení antinatalismu, ale jeho kritická reflexe. „Reflexe, která by ukázala, že vznik lidského života nedoprovází nutně újma, a proto není naší morální povinností poklidně vymřít,“ uzavírá David Černý.

Související články:

Právo a morálka spolu souvisejí, říká izraelský filozof David Enoch

Saul Smilansky: Svoboda vůle a její vztah k morální a právní odpovědnosti

O tom, co je filozofie, a jak dnes bádají někteří filozofové v Akademii věd ČR, jsme psali i v jednom z čísel našeho časopisu A / Věda a výzkum (na str. 44).

Odkaz na rozhovor Davida Černého s Davidem Benatarem uveřejněný webem Zdravotnické právo a bioetika

Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Ústav státu a práva AV ČR, Pixabay

Přečtěte si také

• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
• Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
• Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
• Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
• Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?